Frank Konsek pořádá, od pátku 3. do neděle 5. června, malé soukr Old-Timer setkání, na letišti Zell-Heidberg
v Německu, na které nás pozval.
Původně se tato akce se překrývala se závody Šohajů, které pořádáme na Rané, ale termín se podařilo změnit,
což nám více vyhovuje.
Bude to hlavně o, našincum přijatelnějších, navijácích. Co jsme tam byli před léty, tak na
ubytování mají pěkný kempový plácek, hned vedle hezkých sociálek s teplou vodou - u "spodního" hangáru.
Naše účast zatím vypadá takto:
Z Rané je to nějakých 180km
Zde je ICAO mapa a údaje o letišti a dodatečně i pozvánka
.. a ve skutečnosti to bylo takto:
Výměna motoru na klubovém Stingu se nadměrně zkomplikovala tím, že nebyl zájem a ochota během třech týdnu zajistit
novou zástrčku k relátku dobíjení, takže mi padla možnost tam letět. Jen bych poznamenal, že tento "běžný Rotax
konektor" se "sháněl" další dva týdny a další celý týden trvalo jeho zapojení a další asi 4 dny doladění "jetých"
kontaktů. Nový motor tam byla sice nasezen druhý květnový víkend, ale práce, původně slibované na den, maximálně dva,
trvaly 5 týdnů. No, naštěstí týden před tímto
termínem, při večerním posezení ke konci závodů Šohajů, mi Honza Sajfert nabídl, že si mohu půjčit jeho Varianta.
Přepočítal jsme navigační štítky na menší rychlost a udělal jsem několik variant tras, podle rychlosti a doletu -
UL Varinat má cestovní rychlost, údajně 130km/hod, ale nám nakonec vyšlo méně a i menší dolet oproti Stingu, který
mě větší palivové nádrže a cestuje v ekonomickém režimu 160.
Za neustálého sledování vývoje počasí, ve středu 1.6. padlo rozhodnutí, že by to šlo a ve čtvrtek odpoledne jsem
přivezl na letiště nějaké naše objemné věci (stan, lůžkoviny, vařič, basu piva a tak), že je Jirka Leník naloží
k Olympii a odveze nám je tam autem.
PÁTEK 3.6.
Konečně přišla hodina odletu - vyloženě "hnusně" nebylo - jen chodily občas nějaké přeháňky, ale jinak svítilo
sluníčko a dohlednosti byly nad 15km. Naložili jsme "osobní baťůžky" a všechny možné navigační pomůcky do letadla
- jo, ještě jsme vezli plech s třema koláčema, co Eva upekla z mnou dodaného tvarohu, máku a ořechů. Já, protože
jsem v tomdle letadle nějakou dobu neletěl, tak jsem si dal několik okruhů, abych tam pak hezky ladně přistál.
Natankovali jsme plnou a vydali se na trať.
Původně jsem měl připravené dvě tratě - jednu severní, delší, Německem, po nějakých hradech - zhruba Milau-Greiz
a severem oblétnout CTR Hof a druhou jižní, kratší - via Lázně Kynžvart a Waldsassen. Z důvodu přeháňkovitějšího
počasí, jsem zvolil tu kratši s výhledem, že v neděli by mělo být lépe, tak by se letělo déle severem.
Zhruba v Podbořanech, po 30 km letu, jsem musel, kvůli přeháňce odbočit z kurzovky doleva, na JV a pak znova
a tak to bylo víckrát a tím přestala fungovat namalovaná připravená trať. Další let byl stylem 2x doleva a jednou
doprava, podle toho, kam byli více vidět - ona dohlednost byla dobrých 15km, ale v cestě mám stály nízké
fraktokumuly nebo co to bylo, které poněkud bránily rozhledu.
Po chvilce kličkování, jsem identifikoval pod námi Rabštejn, který jsme měli jako otočný bod turistického významu -
takže jsme byli zas na trati.
No, být na trati, je silné slovo - jen ten Rabštejn byl společný - dál jsme museli pokračovat trochu jinam -
pro jistotu směrem na letiště Toužim, kdyby ty "nehezké" mraky nám neumožnili letět dál.
Dál, to naštěstí šlo - ale zas "někudy jinudy". Dalšího otočného bodu, Lázní Kynžvart, nebylo, pro nízké mraky
nad Slavkovským lesem, možné dosáhnout, tak jsem volil kurz víc na západ (Go West) - tam v údolí svítilo
sluníčko a v dálce se leskla hladina jezera. Ha, to by měla být Jesenice u Chebu, mě napadlo a už jsem tam mířil s
rozhodnutím, že přistaneme v Chebu a v klidu rozhodneme co dál. No jo, ale kde tam je letiště? Na letišti přeci
mají radiomaják VOR - tak jsme Evě zadal ať jen zaměří že poletíme přímo k němu. Ale oko je bystřejší než
nějaký přístroj a já viděl tamní betonovou plochu o vteřinu dřív než na displeji naskočil náš úhel od VORu,
ale i tak se to hodilo,
že to funguje - jak oko, tak přístroj.
V Chebu na letišti bylo pusto. Zavolal jsme Jirkovi, který už byl na místě, jak to tam vypadá s počasím a
dozvěděli jsme se že tam přechází přeháňka, a nejsou vidět
vrcholy tamního hřebene, ale vypadá to že za chvíli to přejde a bude zas hezky. V rámci vyčkávání na zemi, se k
nám pomalu blížil od východu dešť a severně Chebu byla bouřka, že občas jsme viděli blesk. Ale mezi tím,
směrem na Sokolov byla vidět elektrárna, která je víc jak 20km daleko. Naším směrem moc vidět nebylo, ale vypadalo
to zatažené až na zem - teda spíš jen na ty kopce, co jsme potřebovali přeletět. V obavě před bouřkou, jsme letadlo
přivázali na kotvy a když spadlo pár kapek, tak sedíc v něm, jsme jen zatěžovali, než to přejde.
Naštěstí to ani nepřišlo. Zhruba po hodině a půl vyčkávání a porovnávání radarových odrazů na mobilu se skutečností
v okolí, se dešť od východu dost přiblížil a náš směr se krapíček
vylepšil, že byla možnost odletět - jinak bychom museli čekat, až přejde ta přeháňka, která nám šla přímo po kurzovce.
Rozhodl jsme se k nejnižšímu činu letu - na GPS jsem nastavil přímou trať Cheb - Zell-Haidberg (44km). Jo - nezmínil
jsme se, že to všechno měla být srovnávací navigace podle mapy, což dneska už umí jen málokdo, že převážná
většina "lítačů" vidí z několikahodinového letu jen GPS šipku. Jako zálohu k mapě jsem měl "vysílačku" co umí
zaměřit směr k radiomajákům VOR a GPS přístroj, který běžel hlavně pro záznam, abychom pak mohli vyhodnotit, kudy
jsme to vlastně letěli oproti tomu, kudy jsme letět původně chtěli.
Po vzletu v Chebu, jsem letěl víc na západ, tam hřeben Fichtegebirge dělá široký "průsmyk" že by se nemuselo přes
kopce a lesy. Po chvilce navigování podle mapy, kde že to zas vlastně jsme, jsem zahlédl pěkný
kostelík v polích - to je přeci náš další otočný bod Wallfarhtskirchen - Helligstein! Takže jsem zas správně,
podle plánu.
Po proletění toho údolí, jsme byli skoro 90st z kurzu a asi 16 km daleko do cíle. Po západní straně hřebínku
bylo dopředu hezky vidět a i přímo přes ty vrcholky by se dalo, ale takhle to bylo lepší. Posledních asi 8km
jsme letěli v drobném dešti, ale i tak s viditelností takových 8-10km. Přistáli jsme v rovných 20:00.
Na letišti byl jediný člověk, který nám pomohl dát Varianta do hangáru, nechal nám otevřenou kuchyňku a pak odjel.
Volal jsem Jirkovi, že jsme přistáli a kde že jsou oni - akorát měli objednáno na večeři v italské restauraci,
tak jsem jim popřál dobré chuti a my si dali studený sendviče z baťůžku.
Protože od dešťů bylo všude děsný mokro, tak jsme využili možnosti spát v dolním hangáru na zemi mezi letadlama,
než stavět stan.
SOBOTA 4.6.
Ráno bylo o poznání lépe - sice mlha, ale ta se postupně zvedala.
Na snídani domluvenou v 8, byly, krom Frenkem dodaného pečiva, sýru, salámu a másla, určené i letecky dovezené koláče.
Po snídani už bylo očividně lépe - "větráky" měly vidět nohy, jen zatím půlky vrtulí byly v mracích - tak
se začaly připravovat letadla.
Jirková Olympie už byla složená z pátku a tak jsme pomohli jen Manfredovi s Berfalkem. Později ještě přijel Gerhard
Maleschka s Teufelem.
Zatím to na nějaké velké plachtění nevypadalo, tak jsme s Evou dotankovali Varianta a vydali se na navigační let
po tamních bavorských krásách. Původně jsme měli připravenou dvouhodinovou trať na Stinga při 160km/hod, ale pro
Varianta jsme jí přepočítal na 130km/hod a udělal několik délkových variant z důvodu menších nádrží. Skutečná
rychlost letu byla, na ekonomický režim motoru nakonec zhruba 115km/hod.
Ve 12:30 jsme starovali - počasí už bylo krásné - dohlednosti až do nevidim, postupně naskákaly kumuly na celé nebe
a ani žádné protivné větry nebyly. Letělo se jedna báseň. Otočné body jsme měli vybrané nějaké zajímavé
stavby - hrady, zámky a tak, z Googlu a i s obrázkama, abychom věděli, co přesně točit - tj na způsob navigační
soutěže - jen čas se neměřil a kroužení po trati bylo povoleno nejen pro focení.
Thurnau - zámeček u jezera - no, on to byl spíš kačák uprostřed vesnice a zámeček - no ... byli jsme rádi, že jsme ho
vůbec našli.
Kulmbach - velký hrad nad stejnojmeném městem, viditelný už z dálky.
Kronach - také hezký hrad, menší, ale dobře najitelný.
.. potkali jsme kolegu rozeného Plachtaře - ale ten je jen jednomístný a zdál se býti i málomluvným ...
Další "zámek" uprostřed "jezera" - Mitwitz ... podle pozemní fotky jsme to také očekávali větší, hlavně to jezero.
Oberlangen (stadt) - "zlatý" zámek "stylu Hluboká" v nějaké zahradě či parku - pozemní obrázek byl nejspíš trochu
vyladěn na barvy a tak ideální pohled jsme také neměli - nám se to, jako jiné stavby, schovávalo do stromů.
Ale ovšem, co bylo nad očekávání zajímavé - Původně vytipovaný kostel u města Lichtenfels, který byl právě v lešení,
jsem jen "letmo minuli" ...
,... a trochu více jsme se "zastavili" u kláštera Banz, který byl skoro těsně u CTR Coburg. Ten nám padl do oka už
z dálky.
Toto byl nějaký kostelík směrem na Bamberg - asi Staffelberg u Staffelsteina. Počasí, čas i palivo se zdálo být
tak akorát, tak jsme zvolili původní, dlouho trasu. Zde od Lichtenfeldsu se to totiž dělilo na původní, zkrácenou a
krátkou trasu.
Oblet Bamberka a Main-Donau Kanal. Na jižním okraji Bamberka nás zaujal hrad Altenburg. Jinak v Bamberku je veliká
katedrála, ale do města jsme "nešli"
Z Bamberka na další otočku, Pommersfelden, byla krajina krapíček nevýrazná ... a kličkou na ten hrádek se stalo, že...
... jsme nalétli sice přesně, ale jiný "zámek".
Po chvilce "pátrání" po krajině jsme se, podle nedalekého velkého vysílače, srovnali a nalétli jsme Pommersfelden.
Když jsem srovnal na další otočku, přehodnotil jsem čas letu, který byl už 2 hodiny se zůstatkem paliva
- to bylo tak na hodinu a půl a rozhodl jsem se nepokračovat dál podle plánu - a vynechat další 4 otočky
dosti jižně a východně Bayreuthu a vrátit se přímou trasou, těsně kolem severní hrany CTR Bayreuth do Zell-Hadberu.
Ještě by se dalo přistát na některém letišti, co jsme jich několik přelétávali a dotankovat - ono i todle by se
hodilo, že už nás nebavilo sedět na vcelku tvrdších sedačkách - ale na domovském letišti jsme nahlásili let
na 2-3 hodiny, tak abych nezpůsobil nějaké potíže.
Cestou jsme ještě zahlédli, v lesích Franckého Švýcarska, zámeček, který jsem později identifikoval na
Greifenstein.
Při těsném obletu CTR Bayreuth jsme si pomohli zaměřením tamního VORu a pak už jsem byli "doma". Dálnice, jejich
křížení a hřeben Fichtelgebirge a vysílačem Ochsenkopft, který za dřívějších dob, dosvítil bavorskou
televizi až prý do Litoměřic.
Na letiště jsme se akorát trefili v době, kdy těsně kolem přešla přeháňka. Celková doba letu byla 2:52 hod a v nádrži
nám zbylo tak na 1/2 až 3/4 hodiny letu.
Tam se prý chvíli plachtilo z aerovleku. Tak jsme to všechno uklidili. Jirka nám půjčil auto, že jsme si do
nedalekého Münchbergu zajeli pro 30L benzinu....
... a po zavření hangáru, si dali večeři.
Byl to hezký den i hezký výlet.
NEDĚLE 5.6.
V neděli bylo už od časného rána hezky - to zas vrtule měli jen vrtule - bez nohou.
Snídaně byla opět v 8:00 a pak jsme vytahli "naše" letadla před očekávané návštěvníky.
Dopoledne se létal naviják a přiletělo i několik návštěvníků s motoráky. Zezačátku se dalo chvíli i kroužit, ale
postupně se zatahovalo, až termika zmizela úplně.
Od Čech se blížil pás bouřek s deštěm - navíjení se skončilo akorát včas, že se uklidily plachťáky před deštěm.
Někteří návštěvníci stačili těsně před deštěm odletět, jiní, jako třeba my, jsme ještě zustali.
Naštěstí jsme zase nocovali v dolním hangáru a Varianta jsme měli v horním, takže během deště jsme se v klidu sbalili,
nějaké věci dali Jirkovi k Olympii, něco naložili do Varianta a sledováním postupu deště přes kopce s porovnáním co
ukazuje český radar, jsme vyčkávali zlepšení.
Konečně to vypadalo, že přestává pršet a že by se mohlo letět. Odhadoval jsem, že po Čechách bychom mohli jít
proti bouřkám, které by po německém předhůří Krušných hor, mohly mít méně časté - tak jsem zvolil takovoudle
variantu: Nebudeme oblétat Hof západem, ale východně, čímž půjdeme proti právě končícímu dešti a už budeme
v "hezkém" počasí, tak uvidíme, jestli poletíme rovnou domů nebo se ještě někam podíváme. V 16:06 jsme startovali.
A opravdu - po několika minutách letu, zhruba u Rehau, jsme byli v podstatně lepším počasí - tam někde v těch
mlhách, je Ašský "ocásek".
Z Rehaou jsme mířili na Oelsnitz - to se dalo dobře určit - je tam železnice a jezero a kousek dál dálnice. Počasí
tam bylo tak hezké, že jsem zamýšlel si to trochu prodloužit a po minutí Oelsnitzu pokračovat dál, nějakých 24km na
sever a tam se na mostu u Mylau (Reichenbach) napojit na plánovanou trať po "krásách Saska".
Ono by to nejspíš i šlo, vidět bylo hezky, ale zleva, ze západu, severozápadu šlo několik přeháněk - tak jsem rozhodl
nic neprodlužovat a rovnou domů - po úpatí Krušných hor, kde ještě nebylo moc lesů a kopců. Další směr byl na
Falkenstein, kde je letiště. Já říkal Evě, kurz kam právě letíme, kudy je to nejlepší vzhledem k přeháňkám a ona
dělala čáry do mapy a říkala, co tím směrem je za výraznější orientační body. Potkali jsme několik přeháněk, kde
byla těsně vedle nás pěkná duha, ale i, kus dál, blesky. Naštěstí to bylo bez divokých větrů. Dál pak na Schneeberg...
... Annaberg-Bucholz ....
... otočka do Čech a před Přísečnicí už byly vidět elektrárny Tušimice a Prunéřov, což je nějakých 25km dohlednosti,
ale jen směrem, kde neprší (s duhou).
Na Rané, kde nebylo žádných stop po dešti, jsme přistáli těsně před půl šestou - tj 1:22hod letu.
Dotankovali jsme do plné a vyšlo to tak, že jsme nalétali 6:22hod a na zhruba 6 hodin letu, jsme
spotřebovali 69L benzinu - což dělá 11,5L/hod při cestovní rychlosti 110-120km/hod.
Všechno dobré - konec dobrý - nikde jsme nezůstali pro nepřízeň počasí a všechny lety proběhly bezpečně
i v trochu zhoršených podmínkách (ZPP).
Byl to zajímavý let, hlavně z pohledu procvičení si improvizované navigace podle mapy a i s pomocí VOR vysílačů, za
méně příznivého počasí, které nám ohýbalo předem připravené čáry v mapě. Škoda, měl jsem vytipované zajímavé
"otočky" - no, tak tedy zbudou na příště. Aspoň o to bude snažší příprava tratě tím směrem.
Jo, ještě jedna drobná smůla - Vláďa Abrahám se v tu sobotu vracel s manželkou z Holandska, kde byli na návštěvě
dcery. Cestu
domů si naplánoval tak, že po německých dálnicích to vezme do Chebu, kde na nádraží vyloží manželku, která už sama
dojede do Prahy a on pak přijede za námi. Vše vycházelo až do doby, kdy po dálnici a a pak odbočce míjel "naše"
letiště tak těsně, že viděl kroužit nějaké plachťáky, ale pak se "zamotal" v uzavírkách a objížďkách mezi
Marktredwitzem a Chebem, že do Chebu vůbec nedojel. Vzdal to a přes Plzeň a jel (jeli) normálka domů, do Prahy.
A na závěr nesmím zapomenout poděkovat Honzovi Seifertovi za zapůjčení letadla.