A jak to šlo ....?
No, byla to úmorná práce - základem zdaru bylo třeba obě křídla, z obou stran, obrousit až na překližku, protože jako základ byl použit červený olejový tmel, který stárne, sesychá se a praská - zde se nejvíce angažovali aeroklubáci a já jem "dohlížel, aby neprobrousili překližku křídla.
Dále následovalo hrubé zakytování nerovností dvousložkovým stěrkovým tmelem a jeho zabroušení.
Pak nastříkání silnější vrstvy stříkacího tmelu - taktéž dvousložkového - a dobroušení do roviny plus ještě nějaké další doladění stěrkovým tmelem. Největším probemem je to, že toto křídlo je sendvičové ve stylu překližka-polyuretan-překližka s laminátovou náběžkou. Překližka je všelijak nastavována a tvoří všelijaké vlny - boule a prohlubně a spoj laminátová náběžka a zbytek přídla je až o 1/2cm propadlý - několikametrové délce - to je třeba vše zakytovat a dobrousit, pokud možno do co největší roviny.
Další vrstvou je plnič, jenž dělá podklad pod barvu - i ten je nastříkám celoplošně a vybroušen - již podstatně tenčí vrstva a broušen do hladka.
A konečně - barva - opět dvousložkový akrylát ...
.... a její přebroušení velice jemným šmirglam a konečné přeleštění pastou do ... lesku.
Už zbývá jen nalepit registrační znaky, trikolorou nastříkat konce křídel a jen létat - jak je to jednoduché - pracnost víc jak 150 hodin na jedno křídlo :o).
Další klubová VOSA dospěla do fáze "opravy" barvy křídel na konci sezony 2012.
Opět jsem ji přijal ve své skromné dílničce a ujal se odborných prací - technologie a přůběh byly úplně stejné - jen s rozdílem, že nad běžnou prací si vzal patronát Dalibor Pek.