Šumperk - 3.9.2016

Někdy na jaře roku 2016 jsem byli, prostřednictvím Šárky Lochové, osloveni, zda-li bychom se byli ochotni podílet, s nějakým naším dřevěným plachťákem na leteckém dni v Šumperku, ku příležitosti 70ti let tamního létání.
Po nějaké výměně možností a požadavků, jsem se s tamními organizátory dohodl, že vzduchem přitahneme Kmotra a po zemi přivezeme "Gleitera" SG-38.
A tak se i stalo - v pátek jsme se sešli na letišti (Raná) a já letěl Stingem a tahl Zbyška s jeho Kmotrem a Zbyšek zapůjčil jeho auto Tomášovi Jílkovi a ten tahnul, s Pepou Mezerou, po silnici "Gleitera"

Cesta jak naše, tak jejich probíhala v pohodě - my tam byli, samozřejmě o chvíli dříve - i když cesta byla dlouhá a rychlostí max 120km/hod, se to vcelku tahlo.
Aspoň jsme zavčasu vyřídili ubytování a hangárování a pak jsme si všichni dali společnou večeři.

Místní měli ráno nástup v 6:30, aby zavčasu stačili vše připravit. Nás čas tak moc netlačil, tak jsme se v klidu starali o naše éra. Sting byl odstaven na stojánku pro návštěvníky, SG jsme dali dohromady a bylo domluveno, že kdyby měl někdo zájem, tak ho Zbyšek sveze v Kmotru. Ale pro velkou pracovní vytíženost tamních "domorodců" se udělalo jen několik letů a vzhledem k "neaktivnímu" počasí, to bylo opravdu jen svezení nahoru a dolu.

Hezkou imatrikulaci měla jejich místní Z-42MU, koupená v Německu a provozované pod německou registrací. Místní motoráři ještě do poslední chvíli pilovali sestavu, tvořenou jejich pěti motoráky.

Na brífinku se potvrdilo, co už jsme zaslechli, že naše účast je vcelku tak trochu nešťastná - Kmotr nebyl do programu zařazen a SG provede pouze start na gumě. Na statické stojánce jsme sousedili s medláneckým Luňákem a Ramertovo Lö-100. Pak tam byl ještě Blaník a Shark, který tam později létal s pomocnou turbínou.

Tradičně se hodně akrobatilo, což je působivé pro diváky.

S blížící se naší chvílí, začali jsme s přípravou gumicuku. Jak jsme byli více blíže k dráze, tak tam akorát probíhala ukázka vojenského vrtulníku Mi8 a při průletu proletěl - no, až nepříjemně blízko, že jsme se shýbali, před jeho rotorem.

Letěl nejlehčí z nás - Tomáš Jílek. Pomocníků z řad "zasloužilých" plachtařů, jsme měli dost. Bohužel byl domluvený jen jeden start a tak to bylo jen pro málo diváků, co byli nejblíže.

Akrobacie Miloše Ramerta s Lö-100, který pochází právě ze Šumperka a začínal zde plachtit.

Trenérská čtyřka "Folow me" - létala jako jedno letadlo.

na statických expozicích v hangáru, byla třeba i turbína ze Sharka - proudový motor.

.. a několik "vykopávek" - nálezy sestřelených letadel z 2. světové války.

A večer, po programu, když se uklidily éra, to začalo - neméně významná věc, kvůli které jsme tam letěli a jeli. No, ono to vlastně začalo už na brífinku, kde jsme obdrželi, jako učínkující, stravenky - z Brífinku rovnou na oběd - a tam se vůbec neupejpali - naložili nám plný talíř řízečků, salátků, brambor ... a co já vim, čeho všeho ještě. Samozřejmě, že ode všeho zbylo, tak jsme si mohli zajít i během programu, kdyby nás zákeřně přepadl hlad, ale to my jsme se raději chodili doplňovat preventivně. Navíc přibyly i nějaké koláče a buchty a pišingry. Hlavní chod ale byl večer - to byla neskutečná hostina, kdy se stoly prohýbaly různými pochutinami - od ovoce a zeleninu, přes obložené talíře, řízečky, grilovaná kuřecí stehna, nějaká pečená masíčka ..... a k tomu tři druhy čepovaného piva a dva limonád. Napadlo mě, že jestli tudle noc neprasknu, tak to bude zázrak. Přežil jsem to jen tak-tak, ale kůže na břiše mi byla malá.

Ráno jsem žil ještě z večerních zásob, tak jsem předpokládal, že na snídani mi bude bohatě stačit jen čaj. Jenže domorodci z nějakých skrýší zase začali vyndavat ty jejich obložené mísy a talíře a že se to musí sníst - tak to začalo nanovo. Jediné, co nás zachránilo, bylo, že jsme se začali chystat k odletu, jinak by nás neuvezl snad ani bombarďák. Na cestu jsme dostali několik bochníků chleba, které jsme přijali s tím, že na počest Šumperka, si na Rané uděláme topinkovou párty.

Ještě náhled do výrobních prostor UL letounu Ellipse Spirit.

A nasednou a tra-dá - letíme domů.

No, před odletem nás se Zbyškem, co letěl v Kmotru, nenapadlo nic "rozumnějšího" než to, že se cestou ještě podíváme na Praděd.
Cesta byla dlouhá a klikatá - já to tam šněroval jako bychom jeli po silnici přes Červenohorské sedlo.

Když jsme nastoupali nad vrchol - tak to stálo za to.

Domů už to byla jen jízda z kopce - přehrada Pastviny - Hradec Králové ...

... krásná to navigace.

Milovice ... zámek Liblice (u Byšice, u Mělníka) - krása s nádherou.

Když jsme minuli Sazenou, tak to v dálce vypadalo, že se počasí snad zkazí - tak nám cestu předpovídal, těsně před odletem ze Šumperka, Jacek Kerun, známý to meteorkář, že nás doma budou čekat - proti nám půjdou přeháňky a později i trvalý dešť. Někde na úrovni Hazmburka opravdu začalo drobně pršet. Letět se v tom dalo a i vcelku v tom bylo vidět. Přistáli jsme na Rané, v dešti honem uklidili Kmotra do hangáru a pršet přestalo - přesně podle předpovědi. Večer pak začalo pršet trvaleji.

A závěr: konce dobrý - vše dobré. Hezký výlet, opravdu hezký a i povedený letecký den. Plno rozmanitých čísel a i to odsejpalo, že se bylo pořád na co dívat. Fakt paráda!

Sláva Šumperku!