RUJANA 2o1o

Někdy začátkem roku 2010, jak už to bývá, jsme přemýšleli, kam letos pojdeme na dovolenou. Původní záměr byl – jet do Anglie na Vintage Glider Rally – obdobnym, putovnim, způsobem, jak jsme onehdá byli ve Francii. Kolega, Jirka Leník, společně s našimi německými kamarády tam také plánovali jet. Jak se tato výprava postupem času víc a víc detailnějš plánovala, vycházelo najevo její finanční nákladnost, z čehož největší položku dělal trajekt. Já jsem mě trošku výhodu, že bych tam jel jen solo auto a Krajánka by tahli „oni“. Postupem času mi to termínu VGC rally a randevous přišla účast s Janou a Hankou Trešlovou, na závodech v Polsku – tak už to vypadlo, že bych tam jel jen Tibenhamu od 1.8 do 8.8. s tím, že cesta tam by trvala dva dny k trajektu a třetí den, v den zahájení, bychom dorazili na tamní letiště. Na místě bychom byli tak 3 dny, odpočinek, výlety a dva až tři dny bychom jeli domu …. a cestou, samozřejmě plno zastávek na vytipovaných zajímavých místech.
Další změna přišla někdy v květnu, když poláci neotevřeli 15-ti metrovu třídu a Jana s Hankou se sice na ten samý termín, ale asi o tři dny déle, přihlásili na plachtařské mistrovství ČR regionů do Moravský Třebový – tam se končilo posledním letem v pátek – na rozdíl od středy (nebo dokonce úterý) v Polsku. Tím se mi zas o trochu zkrátila dovolené a bylo i jasný, že výprava do Anglie by byla jen na otočku a na to, to bylo neúměrně drahé – tak z toho sešlo.
Už přesně nevím, jak k tomu došlo, ale asi jsme v nějakém pořadu zahlídli, že zajímavá výletní lokalita je Balt – duny, útesy, moře …. Tak jsme se začali informovat o Rujáně. Koncem června, při nějakém společenském posezení, jsem dostal dobrý tip na sever Polska – že tam je bývalý vojenský prostor – čistý moře, písečný duny .. dobrý kempy, dobrý ceny. Chvíli jsme zaváhali, jestli Polsko, nebo Rujánu – ale tu už jsme měli trochu „rozjetou“ – tak jsem šli do ní a navíc – dle mých zkušeností s přejížděním celého Polska jsem měl vážné obavy, že bychom tam za jeden den nedojeli, kdežto – až na Rujánu vede z Teplic dálnice.
Postupně jsem na netu zjistil ceny a polohy kempů. Jaký tam je počasí a v posledních dnech i jeho předpověď, doporučená místa na koupání a výlety a další podrobné informace. .. a vlastní „výprava“ proběhla asi takto:


Pátek 30.7.

S Kačkou jsme byli v Moravské Třebové – poslední letový den závodů, zas poprchávalo, takže se neletělo a „Trešlovky“ nás nepotřebovaly a my jsme se mohli sbalit a jet domu. Večerní závěrečnou párty jsme vynechali, abychom ještě večer dojeli domu, v sobotu „přebalili“ a v neděli ráno mohli vyrazit.
Ještě dopoledne jsem vyrazil do Třebové – jednak jsem měl píchlé kolo a jel jsem na rezervu a to kolo by se docela hodilo na tu Rujánu a pak – nějako mě občas zarachotilo v přednim kole – tipoval jsem to na ložisko, ale potřeboval jsem to někde potvrdit. Tamní automechanik mi potvrdil, že je to na tuty levé přední ložisko, že ještě něco vydrží, ale raděj by chtělo vyměnit. Zavolal jsem „svýmu“ automechanikovi, který mě ho před pár měsíci měnil v pravém kole, ale on neměl čas, že na víkend jede někam pryč – ale dohodli jsme se, že mi ho objedná a v sobotu ráno si ho u něj vyzvednu a udělám si to sám. Stejně „dobrou“ zprávu měl pro mě gumař – ta pneumatika je už nespravitelná – no – beztak to byla zimní na dojetí – tak právě dojela .. a doma jsem měl zánovní letní.
Za mírného mrholení jsme sbalili věci a stan a vyrazili domu – cestou jsme ještě tahli letadlo do Zbraslavic. Cesta domů byl v pohodě – až na pár nepřehledně značených objížděk, které pro 15-ti metrovou soupravu, nebyly nikterak příjemné .. ale na to už jsem si zvykl.

Sobota 31.7.

Ráno jsem si v Lounech vyzvedl ono ložisko – nechal si vysvětlit, jak na něj … a jel ho domů vyměnit. No .. „čort adín“ .. trvalo mi to skoro celý den – nejvíc snad zarezlý červík na brzovém kotouči, který, vzhledem k jeho tvrdosti, nešel ani odvrtat – ale nakonec podlehl …

Večer jsme ještě naložili část bagáže.

Neděle 1.8.

No – původně jsme chtěli vyjet brzo ráno .. ale než jsme se vyhrabali a ještě donaložili zbytek bagáže – bylo skoro poledne.

Vyrazili jsme. Bílina – Teplice – tam na 4-proudovku – Ústí n L. – tam už na dálnici …. A po ní – tradá – furt pryč. Počasí bylo slušné – snad po většinu cesty byla třicítka a i nějaký obláčky. Někde na půl cesty mezi Berlínem a pobřežím, jsem sjel z dálnice .. někam do polí a luk a dali jsme si chvíli piknik-pauzu a šlofika – toho já – ostatní tloukli špačky za jízdy.

Podle mapy jsme už byli pár kilometrů od města Strassund – které je na pobřeží a je tam most z pevniny na ostrov. V dálce, před námi se to začalo krapíček kabonit – jako-by na nějakou bouřku, nebo aspoň přeháňku. Měli jsem oči na stopkách a vyhlíželi, kdo první uvidí moře, ale – země je tam rovná jak placka a do dálky vůbec není nic vidět. Jediné, co se z (malé) dálky dalo vidět, byly dva stožáry visacího most přes moře. Dálnice končila nájezdem na ten most – byla to krásná jízda – hruba 600km po dálnici až k moři.

Moře bylo vidět, až když jsme vyjeli na most, který se zvedal do výšky, aby mohly proplout lodě a pak šel kousek nad hladinu. Celkem je 3km dlouhý a bez poplatku. Po jeho přejetí začal být krapíček hustý provoz na „normálních“ silnicích. Po ujetí pár kilometrů nebylo poznat, že jsme na ostrově – krajina tam byla úplně normální – malý kopečky – no, spíš takový terénní vlny, pole, sem-tam lesík, vesnice, města a plná silnice aut. No, občas jsme jeli podél nějaké vody … nejspíš to byly různé zálivy .. ale vypadalo to jako nějaký větší rybník – sem-tam rákosí a kemp a loďky a kolem pole, louky a lesy .. a vzadu – přes další a ještě další takový záliv to bylo spojené s mořem – tak kvůli tomudle bych takovou dálku nejel … vypadalo to tam jak na „mácháči“. Po ostrově jsme jeli asi 70km na nejzazší místo – město Dranske a tam jsem měli vytipované kempy. Jak jsme se blížili – tak akorát přešla malá bouřka a teplota klesla na nějakých 18st. Cestou jsme minuli obrovský kemp u městečka Julisruh – sice asi komfort, koupání kousek na lesíkem na dunách, písečná pláž – ale přes dosti frekventovanou silnici a hlavně mraky lidí …. tam by se mi to nelíbilo.
V okolí Dranske jsme měli vytipováno několik kempů. První byl hned na okraji městečka – na první pohled byl dobře vybavený a velký. Svou samoukovou němčinou jsem se na recepci zeptal, zda-li mají nějaké volné místo pro stan. Bohužel, mi bylo odpovězeno, že je to kemp jen pro karavany – tak jsme jeli dál, teda spíš jako-by nazpátek. Na jedné křižovatce v polích jsme zahlédli nenápadnou směrovku na kemp tak jsme se tím směrem vydali. K našemu štěstí jsme asi někde špatně odbočili, či co a nejspíš jsme dojeli do jiného, úplně malého kempu za vesnicí „Lancken“. Tam bylo místa dost. Vypadalo to tam, jako-by měl ten kemp někdo na zahradě – z nějaké stodoly, či jiné hospodářské budovy byly udělány, z jedné strany sociálky a z druhé apartmány s teráskou a jako-by na zahradě, mezi „boxy“ a „přepážkami“ z živých plotů byly placy na stan nebo karavan. Tím, že tento kemp byl zhruba poloprázdný, tak byl krásně klidný a každý měl dostatek svého soukromí.

Než jsme se rozhodli tam zůstat, tak jsme se zašli kouknout k moři. Bylo asi 2oom daleko, po pěšině – na jedné straně byl pás borovic a na druhé oplocená pastvina s ovcemi – vše na jemném „dunovém“ písku. Vlastní moře s pláží bylo asi 12m pod „útesy“ z písku a dolu vedlo ocelové schodiště – to se nám vcelku líbilo. Postavili jsme stan a šli spát – ona už taky byla skoro tma.

Pondělí 2.8.

Ráno, po snídani,

jsme vyrazili k moři. Pláž byla převážně písčitá, dosti široká, od „pevniny“ oddělena tak 8 – 12m vysokým, skoro kolmým, útesem z písku. Ve vodě byl místy jemný písek a místy oblázky. Do vody byla daleko mělčina. Sem-tam byl ve vodě a i na břehu velký balvan.

Vydali jsme se, po břehu, na stranu opačnou od Dranske (severovýchod) – tím směrem bylo víc lidí a v dálce i bylo vidět víc písku na pláži. Po chvíli jsme přišli do oblasti, kde nahoře, na břehu byl lesík plný různých kempů a dolu, na pláž, vedly různé cestičky a schody. A i pláž, jak na břehu, tak ve vodě byla úplně písčitá. Bylo docela teplo – žádný extra pařák,ale tak kolem 23 …. 25st …. tak jsme se i vykoupali.

.... šli nazpátek.

Navečer jsme se šli projít po „horním“ pobřeží, přes oplocenou pastvinu, kde byly vrátka a pěšiny něco hatě . Byly to duny místy holé, místy porostlé travou .. opačným směrem, na Dranske, byl pás řídkého lesa.

Cestou byla i pěkná vyhlídka na moře. Došli jsme do velkého kempu v lesíku, jak jsme byli přes den na pláži, tam si dali zmrzku a nazpátek jsme dorazili se západem slunce.


Úterý 3.8.

Po, prvním, odpočinkovém dni jsme vyrazili na výlet – na maják „Cap Arcona“. Počasí bylo přímo jako stvořeno na výlet – lehce pofukovalo a bylo převážně pod mrakem – 6/8 střední oblačnosti a docela teplo.

.. autem na parkoviště u obce Putgarten, a dál jen pěšky, turistického vláčku nevyužíc …

Něco zajímavostí: První zdejší maják – ten nižší – 19m vysoký, hranatý, třípatrový, byl postaven pruskou vládou v roce 1827 a dosvítil 8NM (14,6km). V roce 1902 byl postaven nový, větší – 35m vysoký s dosahem 22NM (40,2km).
Kromě galerie, muzea a dalších turistických atrakcí, je tam i staré slovanské … sídliště … valy …

…. A samozřejmě .. schody na pobřeží pod křídovými útesy …. Ale, když je člověk přímo pod nimi … tak jejich krása tak nevynikne, jak na „kýčovité“ pohlednici ….

Procházkou jsme se vydali do nedaleké přístavní vesničky Vitt.

.. hezká vesnička přímo na břehu moře …. Vše pro turisty – pohlednice, půjčovny loďek, občerstvení, restauranty …. Musím přiznat, že mates v housce i ta uzená ryba byla vynikající ..

… a kolem kostelíka jsme uzavřeli okruh, zpět na parkoviště.

Cestou do kempu jsme se ještě zastavili na „prehistorickém hrobu“ – kromlechu „Riesenberg“

Jelikož celý den docela foukalo od severu, což nám nevadilo, bo jsme výletovali na závětrné stravě „mysu“, tak při návratu do kempu bylo slyšet, jak moře burácí trošku víc, než jindy. Tomu jsme nemohli odolat a ještě jsme se vykoupali v trošku větších vlnách …. A po chvilce našeho relaxu … se tam koupalo i sluníčko ….


Středa 4.8.

Ve středu ráno bylo zataženo a počasí vypadlo, že slunce opět moc pálit nebude, tak jsme se rozhodli pro další výlet – tentokráte do oceánia ve městě Stralsund – na pevninské straně mostu na ostrov. Počasí se nakonec vybralo, že by bylo i na koupání. Tříkilometrový most z pevniny na Rujánu je fakt úchvatný ….

Město Stralsund taky ….

… a oceánium – kdo neviděl – neuvěří ….. :o)

.. nejhezčí byli rejnoci, či co to bylo … jak si v obřích akvárkách ladně pluli .. a hejna sleďů, kteří se při svých častých otočkách zablýskali – ale vzhledem k zákazu bleskání, neustálému pohybu všeho a poměrnému šeru, to nešlo pořádně vyfotit – je statické modely nej-nej podmořských živočichů …

Bo, jedním z hlavních poslání tohoto pobytu bylo vyhledávání a poznávání majáků, tak jsme si cestou nazpátek ještě „odskočili“, do asi 25km severně vzdáleného přístavního městečka „Barhöft“, kde, podle mapy, měl jeden být. Opravdu tam nějaký byl … ale jaké to zklamání …. byl přes moře, na ostrově, a ještě k tomu malý, byl-li to opravdu on.

Čtvrtek 5.8

Tento den jsme měli odpočinkový – užívali jsme si klidného pobytu u moře. Bylo hezky – dalo se v pohodě koupat, ale po vylezení z vody bylo lepší se osušit a aspoň trošku přiobléknout. Původně jsme měli zaplacen pobyt do čtvrtka s tím, že jsme plánovali pak jet jinam, abychom toho poznali co nejvíce. Ale líbilo se nám tam natolik, že jsme si to v tomto kempu prodloužili až do neděle.

Pátek 6.8.

V pátek jsme opět vyrazili na výlet – tentokráte byl naším cílem národní park Jasmund s vyhlášenými křídovými útesy a ponorka v přístavu Sassnitz.
Podle mapy jsme si vytipovali výchozí bod do Jasmundu vesnici Ranzow s tím, že naším cílem byla stezka po útesech do turistického centra Königssuhl.

No, cesta byla náročná …. Dlouho se šlo lesem na horní hraně útesů. Na jednom místě, kde byl útes sesunut jsem slezl dolu, k moři - byl to krpál … ale stálo to za to. Cestou nás přepadla lehká přeháňka, ale pak už byla zas hezky – i se sluníčkem.

Na vyhlídce Königsstuhl bylo parkoviště – ale jen tamní turistické busy, občerstvení, muzeum, rozcestníky atd.. a plno turistů ale i schody dolu, k moři.

Nazpátek jsme šli dole, po břehu s tím, že přeci tam, co jsem slezl, musíme dojít a tam vylezeme nahoru a pak k autu. A taky že jo … pod útesy to bylo zajímavější, než lesem ….

Dalším, dosti důležitým cílem, byla ponorka v přístavu Sassnitz. Parkování u nějakého obchoďáku nemělo chybu … Mě, víc než ponorka, kterou jsem z jistých důvodů vynechal, zaujala visutá lávka „z města“ do přístavu.

.. no a ponorka …. anglická vysloužilá … H.M.S OTUS, délka 90,7m, výška 8,1m, šíře 4,5m, výtlak 2450t, rychlost 12 uzlů, motory – 2x diesel .. 1840HP, a 2x elektro .. 3000HP

.. a pak, prohlídka přístavu .. a opět … honba za majáky … a z nouze … i nižších kategorií ….

.... cestou nazpátek ještě zastávka u dolmenu „Grabhügel Magelowberg“ … chvíli trvalo, než jsme ho našli, na takové vyvýšenině .. v křoví ….

Sobota 7.8.

.. poslední den pobytu jsme si opět užívali odpočinkem, u moře ….
…. poslední procházky po částečně porostlých dunách …

… poslední večer ….

Neděle 8.8.

V neděli jsme se probudili do deštivého rána … no – teda celého dopoledne. Sic pršelo drobně … na balení stanu to zrovna ideální nebylo … ale co se dalo dělat – doma jsme ho dosušili …

Cestou domů, jsme si ještě udělali trošku „zajížďku“ přes „kuk“ na přístaviště trajektů u Sassnitzu, Binz, do jihovýchodní části ostrova – k městečku Lancken-Granitz, kde bylo několik zajímavých dolmenů …

.. a pak už jen domů … si to takhle „valíme“ … a nejednou, u města Putbus … jako-by bylo něco „jinak“ – obráceně – ale – co je dnes „normální“, že???


… a to je vše ….


.. na pevninu jsme vjeli lehce po třetí …. a kolem jedenácté v noci jsme byli doma … cesta byla bez problemů, jen někde před Berlínem opravovali dálniční most – tak jsme se tam zhruba hoďku a půl ploužili v koloně … ale tam už nepršelo ..

Resumé:
Dost dobrá dovolená ,,,, hezké a zajímavé prostředí ,,,,, bez návalu turistů a podbízení se jim a jiných komerčních nechutností ,,,, chodili jsme normálně nakupovat do marketů ,,, bez nijakých rozdílů, že jsme cizinci - no, prostě pohoda, jako bychom byli doma …
Jen jsme toho měli naplánováno víc, než se dalo stihnout … se slzou v oku jsme z časových důvodů, vypustili celodenní výlet na ostrov Hiddensee – a to jsme se při nějakém návratu stavili v přístavu Wiek, od kud tam vyplouvají výletní lodě … dokonce z kempu bylo možno zahlédnout světlo z tamního majáku … a našlo se i trošičku vyvýšené místo, odkud, v noci, byly vidět najednou světla z majáků z Hiddensse a Arcona, současně.
Na menší výlety, nebo si jen tak zajet nakoupit, by se hodil bicykl – tamní rovinatá země si o to vyloženě říká – cykloturistů tam bylo hodně a kvalitních, asfaltových, cyklostezek ještě víc .. a dokonce jsme mezi nimi potkali i pár čechů – ti se vyznačovali převážně tím, že měli helmu. Jinak z cizinců tam bylo snad nejvíc holaďanů a belgičanů. Čechy jsme potkali jen v několika exemplářích – ty na kole.
No a ubytování – úplně skvělý kemp – vyloženě rodinná atmosféra, kousíček od moře, čisto, klid, pohoda. Co jsme si všimli, tak byl hodně využíván jen na přespání, nebo jeden den pobytu – a pak zas někam dál. Tím, že nebyl u žádného hlavního tahu, tam bylo dosti „volného“ místa, že si nikdo nevadil – na todle jsme taky měli kliku ….
Dokonce i počasí nám hezky vyšlo – při příjezdu bouřka pak jedna přeháňka a párkrát, přes noc, lehce sprchlo, že se zkropil prach, a přes den bylo mezi 20 a 25st …. Jen ten poslední den pršelo víc, ale i tak bylo vcelku teplo. Takže dobrý .. dost dobrý … doporučuji zejména kolařům ….