V březnu 2015 nám přišlo pozvání na 19. Kleines Segelflugzeug-Oldtimertreffen, které se koná na německém letišti
Rothenburg/Görlitz (EDBR).
Už hned od začátku jsme uvažovali, že se zúčastníme, ale do poslední chvíle nebylo jasné kdo a s čím tam pojede,
tak jsem se dopředu nepřihlašovali, jak nás organizátoři několikrát vyzývali z důvodu vytištění brožurky
zúčastněných lidí a letadel.
Veliké lákadlo bylo v tamních navijácích - vlastní letiště je pozůstatek sovětské
základny, vybudované pro bombarďáky, ale pak zde byly stíhačky, s 2500m dlouhým asfaltem. Nyní zde dokáží navijáková lana
natahnout na 3200m a z toho inzerují výšky nad 1000m (až prý 1500).
nakonec to bylo takto:
Jeli jsme:
Tomáš Havel a Libor Kysel (s dětmi) s jejich K-6 OK-4422
Vláďa Abrahám s jeho K-6 OK-0660
Já a Pepa Mezera jsme vzali s sebou Evu Švingrovou, která sice sama nelétá, ale "naše" létání ji zaujalo a my
ji rádi svezeme na nějaké dousedadlovce - a vezli jsme moji K-4 OK-A201. Tu jsme bohužel dovezli jen kousek před
Zahrádky,
kde mi spadl za jízdy trup z přívěsu. Museli jsme povolat, z Rané, další auto s přívěsem, které odvezlo ohnutý trup
na Ranou. My jsme si domluvili, že křídla necháme na letišti v České Lípě a budeme pokračovat dál v cestě.
Vytřásla se poměrně dost utažená matka do šroubu, který držel trup za závěs křídla.
Vašek Kysilka z Benešova s jeho (také nelétajícím) kamarádem Honzou.
My jsme z ranského letiště vyrazili někdy kolem páté - plán byl nejpozději na 4, ale já jsem trochu nestíhal.
Zhruba půl až 3/4 hodiny po nás
jeli obě K-6 posádky, které nás předjeli a dorazili na Rothenburg asi tak hodinu před námi - lehce po jedenácté večer.
Co my jsme byli na cestě, tak mi občas přišla sms od Vaška Kysilky, že jsou - a čekají na nás, v letištní restauraci.
A pak, že ji ve 22:00 zavřeli a oni se přesunuli ke svému stanu do kempu. Já mu jen odpověděl, že náme nějaké potíže
a trochu zdržení
My jsme odbočili ze silnice na letiště něco po půlnoci a najednou proti nám jede auto s přívěsem na letadlo a má
pražskou značku - to byl Tomáš Havel a Vláďa Abrahám - že od té doby, co sem přijeli, tak tu už tak hodinu a půl
bloudí a nemohou nikoho a nic najít - a kolikrát ani jeden druhého - že Libor Kysel čeká na konci týdle ulice
vlevo a někde tam vpravo.
Teď nám to teprv došlo - my jsme zvyklí, že letiště bývají "malá", když se tam přijede nějakým vjezdem, tak tam
buď někde někdo je - budovy, hangáry, lidé, šipky do kempu a tak - ale zde je několik hangárů a budov maskováno
mezi stromy po délce 2,5km, plno asfaltových silniček, všude jsou ploty a zamčené brány a vše jako-by v lese.
Tady se v noci těžko orientuje.
Objeli jsme blízké okolí - tak asi tak okolí v okruhu 1km - a našli jsme: zavřenou restauraci, letecké muzeum za
plotem, solární panely za plotem, vjeli jsem do nějaké fabriky - v halách byly portálové jeřáby a před nima bedny
na špony, či na co, našli jsem pumpy - na petrolej do turbín a benzín do písťáků a dál zas plot a solární panely
a vedle zas nějaký oplocený areál - asi zas nějaká číst leteckého muzea. no - jezdili jsme kilometry sem a tam,
ale nepotkali jsem žádného člověka ani přívěs na letadlo - těch by tam mělo být plno a ani žádná světla, jako
třeba kemp, sociálky a tak ...
Zkusil jsem zavaolat Vaškovi - jako jediný jsem na něj měl číslo - ale týden nazpýtek mi úplně přestal reagovat
muj mobil a rychlé náhražce (jak jinak než zadarmo) jednak vypadávala baterie furt někam do tmy, ale i ta byla
vyřizováním v České Lípě a okolí uplně vybitá.
Po chvíli jsme se zase všechny tři povozy seřadili u brány z příjedové cesty do prostoru letiště a najdnou k nám
jede auto
a má německou značku - rozhodl jsem se jít zeptat. Auto zastavilo a otevřely se dveře - pozdravil jsem "gut áben"
a dostalo se mi odpovědi "co blbneš, vole?". On to byl Vašek a jel se podívat, jestli jsme náhodou už nepřijeli
a nebloudíme tu. On teď dělá pro nějakou německou firmu a má služební auto na německých značkách.
No - dalo by nám to ještě hledání - do kempu se jelo vraty kolem restaurace, pak doleva k solárku pak doprava a doleva
objet roh solární elekrárny k úlu, na kterém byla řídící věž a v něm sociálky - mezi úlem hangárem a pak doleva a
tam byl kemp - to vše na nějakých 750m vzdálenost do vstupní brány, která byla zhruba 1km od odbočky ze silnice.
Ona tam sice byla v jednom
místě cedule - ale byla dost uprostřed asfaltového placu a my, jak jsme několikrát jeli po kraji asfaltu, spíš na
straně vně letiště - že nějaké "zařízení" nebude směrem ke dráze, tak jsme jí v té tmě a kuželu světel jen dopředu
úspěšně minuli - dokonce jsme se kolem ní otočili a jeli nazpět.
Hlavně nikdo nikde nebyl, koho bychom se zeptali. No - když už jsme se všichni našli, jednu K-6 na nekrytém jsem si
svévolně dali do takového velikého plátěného hangáru, co byl naviják a vzadu dva plachťáky. Druhá K-6 má krytý vůz
a tu jel Vláďa s Tomášem někam zaparkovat do tmy, mezi několik dalších přívěsů na letadla, co byly v řadě vedle
hangáru. My pak jeli do kempu stavět stan a ty dva jsem do rána neviděli - zas se někde ztratili ve tmě, že jsme jim
někam zmizeli a oni nevěděli, kde je kemp, tak přespali v autě mezi přívěsama. My, jak jsme se zabydleli, tak jsme
si ještě
před naším stanem - protože jsme měli jako jediní dostatek židlí a stolků a kabel, co dosahl do rozvodny rozsvítili
jsme lampičku. Dali jsme si něco k večeři
(stopečku Tatranského čaje s broskví) na dobrou noc - a hned, ve 3 ráno šli spát.
Ráno bylo sice světlo, ale dlouho mlha jak mléko, že jsme zase vůbec netušili, kde jsme. Vydali jsme se hledat
Tomáše s Vláďou, že by asi mohli být někde, kde parkují ty přívěsy na letadla - a byli tam - no museli jsme je
probudit, že za chvíli někde,v dálce za mlhou, bude brífink, ale zatim netušíme kde. Naštěstí jsme potkali několik
našich německých kamarádů a ti nám to vysvětlili - a navíc - na brífink jelo několik aut - tak jsme jeli za nimi.
Chodit tam pěšky - tak tam bloudíme dodnes.
Na brífinku jsme zjistili, že nám chybí Tomáš Havel a Libor Kysel - že prý jeli někam něco nakoupit, hlavně Liborovým
dětem ke snídani. Zase zavládl trochu chaos - jednak jsme, jako přihlášení piloti dostali "osobní materiály" - desky
s popisem letiště, turistické informační brožurky a letáčky (Görlitz, Niesky), ale hlavně kartičku s číslem, kterým
se budeme hlásit na startu a dráhy a frekvence letiště. To jsme jim dokázali vyzvednout - ale na osmou večer byla
plánovaná společná (slavnostní) večeře, na kterou se kupovala stravenka za 15€. My jsme byli rozhodnuti, že je to
společenská událost a že půjdeme. Ty dva jsme odhadovali, že oni také. Bohužel jsme se stále nějak nedokázali spočítat,
kolik nás tam vlastně je - a koupili jsme celkem jen 7 lístků - o jeden méně.
Pak už se jen létalo - než jsme vyřídili vše potřebné, začalo se létat a na navijákovém staru se postupně udělala
fronta.
My jsme dovezli obě K-6 na start - na druhou stranu letiště, kde bylo dostatek prostoru na jejich
složení - tak to udělalo i několik dalších "plachťáků".
Jako první z našich přišel na řadu Vláďa .... zhruba ve 3/4 na dvě. To si akorát šéf startů do dopřával rychlého oběda
.... na stojačku ...
Druhou K-6, jak jsme dali dohromady a i do fonty později - a Tomáš startoval zhruba ve 3 hodiny. Šlo to dosti pomalu
- ale ono přeci jenom - než se natahne lano na nějakých 2,5km .... než se 2x vytahne větoň do (dosahovalo se 850m) ...
než se zbytek lana zas stahne a namotá na buben navijáku - tak to je minuta k dvou-tří minutě a půl hodiny je fuč jak
nic.
Když přistál Vláďa, strašně si to pochvaloval - výška vypnutí nějakých 860m - krása a nádhera. Pepa měl potřebu si
odpočinout ve stínu a dát si oběd - tak odešel do kempu. Ze startu do kempu co chvíli jezdil mikrobus "(space) šatl"
- přeci jenom to bylo 2km daleko a pořád by se někdo coural po dráze nebo těsně u ní.
Jako další na řadu jsem teda šel já - s Vláďovou K-6 OK-0660. Mezitím přistál i Tomáš Havel a toho střídal Libor
Kysel - ten startoval asi tak 20 minut po mě. Já se už před startem domluvil, že přistaneme - ne u startu, ale na
"normální" oficiální travnaté dráze, kde se létali aerovleky - ta začínala lehce přes kilometr před navijákovým
startem - v půlce délky asfaltu. Od tama to pak autem přetahneme k hangáru.
Já měl výšku vypnutí zhruba 850m - nad lesem koužilo několik plachťáků, tak jsme se k nim nejdřív přidal, ale
když jsme nastoupal do nějakých 1250 na zemí a byl jeden z nejvyšších, tak jsem si mohl dovolit létat podle sebe.
Žádná velká hitparáda to nebyla - slabší stoupání a i dosti rozbité - jestli jen nějaký proud pulzujících bublin z lesa?
Bylo dosti teplo - zhruba 30st a i příchozí vzduch byl dost teplý - a spíš to bylo v čisté. Ale polétat se v tom dalo.
Letěl jsem až za les, směrem na západ. Ze vzduchu jsem udělal několik obrázků - všude plno lesů a jezer, byly vidět
tři tepelné elektrárny - jedna byla blíž.
Kousíček na východ teče Nisa - hraniční řeka s Polskem a dál je obrovský les, že konce vidět nebylo - tak jsem si ještě
zaletěl trošku do Polska.
Ve vzduchu jsem několikrát potkal Libora s jejich K-6 s oranžovými doplňky - z jistých důvodů se mi nechtělo přistát dřív
než on. Odpoledne už to tolik nestoupalo a snižovaly se dostupy a Libor byl většinou níž než já. Tak jsem si ho hlídal,
a když jsem ho viděl na okruhu, šel jsem také na přistání - vydržel jsem tam hodinu a 3/4.
Když se letadla uklidily do hangáru, byla akorát chvilka do večeře. Opět jsme se přepočítali a zjistili jsme, že je nás
o jednoho víc (než jsem ráno koupili stravenak) - Libor si musel jít koupit stravenku na věž - tak si vzal i dvě dětské
- po 7,5€ - což později komentoval vzhledem k množství stravy jeho dětmi skonzumované.
Na večeři jsme na terase postupně spojili dva stoly a udělali jsme "český kotel" - no, pomohlo nám i několik
německých kamarádů.
Začalo se vyhlášením ankety o nejhezčí letadlo - vyhrál to Condor, původem z Argentiny.
Pak už následovala fronta ke "švádskému stolu" pod vrtulí (z Turboleta) ....
.... a dlouho očekávaná (po celodenním létání) večeře.
Po večeři jsme ještě chvíli poseděli před naším stanem s lampičkou - Gerhard Maleschka přinesl nějaké "spešl"
pšeničné tmavé (dobré) pivo z malého soukr pivovaru někde z Drážďan - ale co nás tam bylo, tak to vyšlo jen na
ochutnání .. a šlo se spát, s tím, že ráno v 9 se vyndavají letadla z hangáru a bude až 32 st - ještě tepleji než dnes
... a nejpozději v 5 odpoledne musíme mít sbaleno a odjet domu.
Ráno jsme vyndali letadla z hangáru ... a už byl čas na brífink, tam byla vyhlášená dráha a honem tam, ať jsme
co nejdříve na řadě.
jako první startoval Pepa - byli jsme na startu tak brzo, že na něj vycházela první runda ale on raději odložil do
druhé.
Mě tam nejvíc "štvala" trojčlenná skupinka s K-4, co se tam na ní střídali a pořád létali - přesně takhle jsem to
zamýšlel také - a určitě bych se ve vzduchu udržel dále a výše než oni ... tak holt příště .... jim to nandám - letos
"vyhráli kontumačně" :o(
Vašek Kysilka si, prostřednictvím Gerharda Maleschky vyjednal vlek Hol's der Teufela za motorovým rogalem - no, spíš to
bylo tak, že s tím přišel Gerhard, jestli někdo by taky měl zájem - Vašek se chytil.
A krom toho Vaškovo kamaráda všichni letěli - Libor s Tomášem si s jejich "šestkou" "skočili" i v neděli dopoledne,
tak jsem Evě, za její pomoc, přes Joachima Maleschku, vyjednal let na Slingsby T-21 - za několik piv, co jsme si
vezli na večer s sebou a kvůli té večeři na ně nedošlo - no, nevem to.
Vyloženě sestra od "Etiena L-Rů".
Shodou okolností v těchto dnech máme na Rané zapůjčeného Slingsby T-31, se kterým se také svezla - to je hnedle to samé,
ale sedí se tam za sebou - oba dva tipy jsou dosti jedinečné a i dost obdivované a létá jich jen několik málo kusů -
a jí se povedlo během měsíce letět v obou. Ještě bych si dovolil poznámku, že kdysi jsem měl doma křídla z T-21
na nějakou opravu ... jsou velká.
Slingsby také přistál na "normální" aerovlekové dráze, že toto už je poslední start a pak ho budou rozebírat.
Jel jsem vyzvednout Evu a tou cestou jsem přivezl přívěs na jednu K-6 a pomalu jsme je postupně rozebrali a naložili.
Jak jsme se celý den zabývali létáním a zdržovali kolem letadel na startu, tak náš stan zbyl v kempu jako poslední
- no, pak ještě jeden karavan v opačném rohu. Sbalili jsme věci a stan a akorát nám to vyšlo, že zhruba v 5 jsme vyrazili
na cestu dom.
Cestou jsme ještě vyzvedli v České Lípě přívěs s křídly a se tmou jsme byli doma - na Rané.
Krom té nepříjemnosti na začátku to byla dost vydařená akce ..... Poděkování patří všem zúčastněným - hlavně, že
se nám podařilo vyrazit v takové partě - 3 letadle a 8 lidí, tím jsme dokázali udělat vlastní a soběstačnou "českou
kliku" - nejspíš
jsem byli i nejpočetnější skupinka z jednoho "oddílu". Todle udělalo další dosti dobré jméno Ranskému
aeroklubu, že to tady žije a že se vyplatí k nám zajet si zalétat.