Old Timer Treffen Roitzschjora - 2017
V půlce prosince se k nám dostalo pozvání na Old Timer Treffen na letišti Roitzschjora (EDAW) u Lipska, které se bude
konat v sobotu 13. května 2017.
Postupně získávám a přidávám další informace, že by to mohlo býti dosti dobrou akcí:
Aktualizace k 27.4.2017
Původně to být malé setkání, ale my jim ho zvětšíme. Obsahem je rozlohou bývalé DDR + východ a časově DDR a dříve.
Vyřizuje se možnost "sponzorského" benzinu na převleky - a v našem jednání je Sting+Kmotr. Původně zamýšlený
(transportní, tajný, vojenský a mírový a zamaskovaný) Brigadýr+Šohaj neprošel pro větší "hladovost" Brigadýra.
A máme přijet v hojném počtu ještě s dalšíma plachťákama - zájem je o Orlik, Krajánek Šohaj, Kmotr a pod.
Ubytování je zajištěno.
Zde je něco korespondence a informací:
Nový termín - 13. 5. 2017.
Že u Leipzigu chtěj organizovat malé setkání. Tak jestli máte o to zájem a jaká letadla by na to byla.
Hallo Ulf,
Chceme udělat 10-11.6.2017 v Roitzschjora malé oltimerové setkání
K dispozici bude naviják a aerovlek
Naviják je Tost-Benzin, ale máme v nabídce také Herkules 3.
Náklady na cestu (letadel) zaplatíme. ubytování je místě zajištěné.
Bylo by fajn, když bys ty a Maleschka mohl přiject.
Co byste přivezli za plachtáky?
Hallo Ulf,
könntest Du / Ihr am 13.5. kommen?
Gruß Dietrich
Hallo Freunde,
Roitzschjora, bei Leipzig möchte ein kleines Treffen organisieren. Habt ihr Interesse und welche Flugzeuge hätten wir dafür?
Viele Grüße Ulf.
Hallo Ulf,
wir wollen am 10./11.6.2017 in Roitzschjora ein kleines Oldtimertreffen für Segelflugzeuge durchführen.
Zur Verfügung stehen Winden- und F-Schlepp.
Die Winde ist eine Tost-Benzin aber wir haben bei Bedarf auch eine Herkules 3.
Kosten f. Anreise übernehmen wir natürlich. Unterkunft und Verpfl. ist am Platz gewährleistet.
Es wäre prima, wenn Du und auch Meister Maleschka kommen könntet.
Was f. Segler würdet Ihr mitbringen?
Beste Grüße!
Dietrich Wermes
(mob. 0157 59339080)
Ahoj Honza,
Roitzschjora plant kleines Treffen. Möglichst DDR, Ostländer oder auch älter. Brigadyr + Segler wäre gut,
auch Sting + Segler (Kmotr, Sohaj, EON, Orlik oder Krajanik) und Benzin ist sicher möglich. Ich frage in
Roitzschjora. HdT fliegt da sicher noch nicht. Freunde aus Tschechien und auch Arbeitskolleginnen können
da gern mitkommen.
Wir reden Sylvester.
Ulf.
Z Rané to je 200km po silnici a 160 vzduchem.
naše plánovaná účast je takovéto - snad už nám nic dalšího nevypadne:
... a takhle to nakonec bylo ....
Víkend před se nepodařilo naložit Šohaje na transporťák Horák-Hlava, který původně byl k takovýmto účelům pořízen. Tak narychlo proběhla další změna -
namísto Šohaje Vláďa s Tomíkem povezou Cobru.
Jirka si připravil Olympii a já se Zbyškem jsme si k němu dali nějaké věci, abychom nás to netížilo za letu.
Luboš Stibůrek měl u Jirky Leníka jeho Orlíka - přivezli ho v jeho krytém voze - tak s ním bylo domluveno, že už je složen a připraven, tak si ho
půjčíme - a Ulf s ním rovnou odjel o víkend dříve do Německa, že to má (skoro) při cestě.
Zdeněk Kropáč přijel na Ranou prodlužovat zas nějaká ARC, tak si rovnou půjčil přívěs na Krajánka.
Alex přivezl jejich SG, co na něm po letech práce dodělali GO křídel, Jirkovi na Ranou na nastříkání a rovnou si naložil toho našeho.
V onen pátek, sice auta měla vyjet dříve, než my poletíme, ale nakonec jsme se na Rané sešli všichni společně. Byl jsem domluvený se Zbyškem,
že odletíme do 4. odpoledne. A tak se i stalo. Se Zbyškem letěla tam Eva Švingrová, jednak, aby se také svezla a že jeho Iva ani Zbyšek
neměli navigačně připravenou trať letu a Eva jo. Já měl pro Kmotra taky mapu s kurzovkou a fotkama otočných bodů, ale Zbyšek se k tomu dostal
až těsně před letem zatímco Eva to připravovala se mnou.
Měl jsem připravené dvě varianty – jedna trasa rychlá a přímá, jen s třemi „kontrolními“ body a druhá, vyhlídková se šesti otočnými body a desíti
zajímavými místy. Počasí nebyla sice žádná hitparáda. Celé dopoledne v okolí Chemnitzu pršelo a ještě odpoledne místy byly přeháňky. Naštěstí se
nám povedlo těsně před jednou přeháňkou odletět, jednu jsme jen potkali, že byla dostatečně daleko severovýchodně od nás nad Krušnými horami a další
opět v dálce, západně Chemnitzu.
Počasí se zdálo býti příznivým a tak jsem hned zvolil delší, vyhlídkovou, trasu. Severně Marienbergu na hrad Scharfenstein, přes Schopau,
hrad Augustusburg na kamenný obloukový most u Falkenau, dál severně Chemnitzu na hrad Rochsberg, Wechselburg, Rochlitz a na otočný bod hrad Coldits.
Další rameno trati bylo na západ k městu Bad Lausic, kde se zdálo, že asi prší. Jen co jsem v dálce zahlédl otočný bod zámeček Hudelburg,
tak jsem točil na další rameno, že se na kabině začaly objevovat drobné kapky. Poslední otočný bod zámek Puchau jsme neviděl, že už byl v nízkém
TMA Lipsko (1000AGL), tak jsem měl menší rozhled oproti začátku trati, kdy jsme po přeletu Krušných hor (1400mMSL) letěli na
nějakých 900mMSL. Navíc jsem letěl tak přesně po trati, že pro omezený výhled dopředu daný „nataženým čumákem“ na malé rychlosti letu (110km/hod)
byl tento zámeček nespatřitelný přímo pode mnou.
Těsně před vypnutím Kmotra nad letištěm, jsme v dálce před námi viděli několik blesků. Po 1:40hod jsme přistáli na letišti Roitschjora,
kde nás čekal Ulf a několik místních plachtařů na prahu plachtařské dráhy. Já přistával s lanem do motorového pruhu, se světly a Zbyšek si to
„zkrátil“ a přistál přímo do „parkovacích“ prostorů přímo před hangáry, pro což místní, hlavně na věži, neměli zrovna moc pochopení.
Letadla jsme uklidili do hangárů – je zde poměrně mnoho menších hangárů, kde byly jen motoráky. Snad většina hangárů má vrata z obou stran –
z jedné strany byl, u Pilatuse, Kmotr a z druhé Sting.
Pak následoval složitý proces ubytování. Již delší dobu bylo domluveno, že jsou pro nás objednány tři dvoulůžkové pokoje někde v penzionu,
asi 1 – 2km daleko. Ale nás nakonec přijelo 9, oproti plánovaných 6. Další informace byla, že by byla možnost nějakých lůžek na ubytovně paragánů.
Načež domácí začali zjišťovat, kolik těch volných lůžek je a kombinovat to s penzionem a s námi devíti. A pořád nějací lidé přebývali oproti lůžkům.
My jsme chtěli být všichni pohromadě a ne aby někdo byl na penzionu a někdo na letišti. Marně jsem se jim snažil vysvětlit, že je to dobré, že já
budu raději spát na „přistýlce“ na zemi v nějakém letištním pokoji, že mám pro jistotu vlastní lůžkoviny u Olympie a další dva nebo i tři lidé by
to taky takhle dali. Pokoje byly vcelku menší s palandami, ale v uličce by se spát na koberci dalo, když by mi nikdo v noci nešlápnul na hlavu.
Ale oni, že to ne, že to nakombinují. Nakonec se jim podařilo ještě získat jednu větší místnost a tak jsme se vešli všichni a ještě několik lůžek
zbylo volných.
Toto vše se odehrávalo na letišti kolem věže, hangárů, areálů paragánů a motorářů a soukr chatiček ... což byla novější část. Po ubytování
jsme byli převezeni na plachtařskou základnu – nejstarší část letiště. Původně kolem těchto plachtařů byla druhá dráha, skoro kolmá na tu dnešní,
ale kvůli těžbě uhlí a později písku, byla zrušena a ponechána z ní jen dlouhá a široká „pojížděčka“ na dráhu stávající, která má
1200m. Takže jakékoli přesuny po letišti od ubytování, na snídani s brífingem, start, hangár, byly zatraceně daleko.
Než jsme si dali pivo a prolezli jim plachtařský hangár, tak kolem nás dosti svižně projel Jirka Leník, který jel, jak jinak, než na letiště k
věži. Bylo docela složité ho telefonicky navést zhruba ten 1 km nazpátek do plachtařského areálu, ale povedlo se. Nevýhodou bylo, že tento areál
se skládal zhruba ze třech budov, které vypadají jak nějaké běžné stavby, stodoly, domy, cokoli "obyčejného" a jsou docela daleko od letiště.
Dalším maskováním je příjezdová asfaltka na letiště. Vyjede se z vesnice a napravo je plot a za ním dlouhý pásový dopravník na písek a veliké jezero
– zatopený hnědouhelný lom a nyní pískovna. Z druhé strany jsou, také hned za vsí, "zadky" oněch nenápadných budov, že "dvůr" plachtařské základny
je a od těch budov na opačné straně než silnice. Takže nic, co by aspoň trochu připomínalo letiště není vidět - maximálně plechový větrný pytel
(kornout) nad štítem hangáru.
Později Jirka dostal dobrý nápad – půjčil si tam jednu plastovou židli a na ni přilepil papírovou ceduli „parking Raná“ – Vláďa, Tomík ani Zdenda,
co ještě byli na cestě, nebrali telefon, nebo byli nedostupný, tak aby po tmě trefili.
Už se začalo stmívat a my byli, do provozní plachtařské budovy, pozváni na společnou večeři. Byly párky s bramborovým salátem, hořčice, kečup a pivo,
čaj a kafe. Akorát na začátku této hostiny dorazil Vláďa Abrahám s Tomášem Jílkem a když už bylo skoro snědeno, tak Zdeněk Kropáč. Na závěr jsem
dal do placu půllitrovku slivovice, která měla úspěch – no, na ten počet lidí, šlo spíš o lehkou ochutnávku. Lehce po půlnoci jsme se auty
přesunuli na ubytovnu.
Ráno byla v 8 společná snídaně, po německu - stoly se prohýbaly. Pro kouřmo s dohledností tak 2km, byl brífink přeložen z deváté na jedenáctou.
Tak jsme odvezli plachťáky ve vozech na start, kde jsme je dali dohromady.
Kromě nás, Čechů, zde byl Gerhard Maleschka s Fokou 4 D-9357, Alexander Goernitz s "naším" SG-38 (OK-A910), H. Prenzlow z Brandenburgu se Slingsby
T-21 BGA-3423, R. Sturm s Lehrmeisterem D-8152 (DM-3152),
S. Rutz s Libelle D-5813 (DM-2515) a G. Scholz s Grunau Baby IIb D-1627. Déle zde byli místí s Puchaczem D-8624 a mimo tuto akci létal i
„jinak místní“ „zesílený“ Blaník D-9208.
Na brífingu nám byly vysvětleny postupu, jak co kde funguje. Předpověď počasí byla taková, že se sice počasí zlepší, ale odpoledne bude možnost bouřek.
Provoz začal navijáky, který nejvíce využíval Slingsby. Jirka s Olympií si také jeden dal. Odhaduji, že mohl mít výšku tak 400m, ale i tak po chvíli
vykružování přistál.
Počasí se postupně vylepšovalo, že začalo prosvítat slunce a pomalu začínala i termika.
Bylo domluvené, že já se Stingem, budu vlekat naše plachťáky. Tohoto jako první využil Ulf s Orlíkem a létal 1:59hod. Hned za ním šel Vláďa s Cobrou
a dal 1:38hod. Podmínky se postupně lepšili, že Zbyška s Kmotrem jsme usadil trochu dál od letiště, ale v hezkém stoupáku a ten vydržel létat 1:42hod.
Jako další šel na řadu Jirka s Olympií – s ním už jsem neoblétal ne-hlukovou vesnici přes jezero, ale vzal jsem to zkratkou, hned nad koncem dráhy
doprava a ještě před vesnicí. Ten tam byl 41min. Postupně se ale začala nasouvat vysoká oblačnost a ta začala stínit a termika slábla.
Tomík s Krajánkem spíš jen vyklesával 16min a Zbyšek s Kmotrem, druhým startem, z vyšší výšky, 23min.
Na jednu stranu provoz hezky odsejpal, že na dráze široké celkem 240m měl každý druh startu a přistání přesně určený pruh – motorová dráha 40m,
security area využívaná pro zpětné pojíždění vlečných, aby nemusely doleva na pojížděčku a pak křižovat dráhu 30m, aerovlekový start 30m, přistání
kluzáků 65m, transport kluzáků 25m a navijákový start 50m, že bylo běžné, aby v jeden okamžik přistával motorák a větroň a do toho ještě startoval
aerovlek, ale co chvíli se muselo čekat, až dopadnou paragáni, co celý den skákali z Pilatuse a občas i z Wilgy.
Ke konci sobotního létání se, za Wilgou, udělaly dva dvojvleky – Puchacz a Lehrmeister a "brusy" Foka 4 a Cobra.
Mezi posledními starty, si Jirka, Tomík a Alex „skočili“ po gumicuku.
K večeru už bylo uplně zataženo a o další létání nebyl zájem. Navíc nad Lipskem bylo uplně černo a my byly těsně na okraji přeháňky, že se nám
jen-tak-tak vyhnula.
Z motoráků tam bylo opět největší zastoupení měla česká letadla, ale s německými registracemi. Zlin 226 rovněž udělal jeden nebo dva vleky, ale
nebyla to žádná hitparáda, že měl nějakou pevnou univerzální vrtuli. L-40 Meta Sokol udělal několik startů, že asi někoho svezl, vyfešákovaný
Zlin 42MU a Zlin 526, nebo co to bylo zač, tam udělal několik akrobatických sestav a již zmíněná „domácí“ Wilga, která tam byla víc na vleky
jejich Blaníka a pro paragány.
Toto létání bylo uděláno hlavně pro diváky – bez vstupného chodili návštěvníci a sledovali provoz a občas se nás i na něco zeptali.
Vedle dráhy byl vyhrazen prostor na parkování, páskou oddělena dráha a diváci měli k dispozici polní kuchyň s nějakým gulášem a stánek
pivo-limo-kafe-bublanina, přesněji několik druhů koláčů a buchet.
Večer byla něco jako párty, ale napřed jsme složili Orlika do přívěsu, aby se plachťáky lépe vešly do hangáru. Udělali jsme dobře, protože to
jen-tak-tak vyšlo.
A ta párty – no … začalo to tím, že bylo na placu dáno několik bas piva, které postupem doby nahradil pojízdný stánek, co se do starého plachtařského
areálu přemístil od diváků na startu. Pak se grilovalo, ale i to bylo nějak zpoplatněno, že Ulf nás pozval a pak to tam nějak vyřizoval.
O tyto stravovací služby nebyl moc zájem, tak jako první skočil gril. Stánek sice svítil a měl otevřeno, ale moc lidí kolem nebylo a ještě
méně k němu chodilo. Navíc jsem jim trochu zkazil kšeft ochutnávkou druhé lahve slivovice. V hangáru běžel film z historie plachtění DDR.
V dálce, ve tmě, byla velká bouřka, která osvětlovala mraky. My, jsme se postupně přemístili do největší naší ubytovny mužstva, kde jsme ještě
chvíli poseděli. Já dodal sýr a chleba, Vláďa červené víno a Zbyšek něco Plzní v plechu. Vláďa měl poznámku, že mu todle naše sezení připomíná
spíš studentský večírek.
V neděli ráno bylo počasí jak malované. Na snídani a brífing nás několik šlo pěšky. Cesta vedla kolem jezera - pískovny. Sice byla za plotem,
ale i tak to byla zajímavá podívaná na všechny ty vodní ptáky, co rvali o místo na ostrově a řvali celou noc.
V okolí letiště je plno jezer - zatopené staré hnědouhelné doly a současné, rozrůstající se, pískovny. Jedno dost veliké jezero je 2km po vzletu
z dráhy 28. Nad ním jsme létali, když jsem tahal větroně "plachtařským" okruhem na sever do prostoru mimo TMA Lipsko, abychom se vyhnuli protihlukové
zoně nad obcí Löbnitz. Po vzletu na této dráze, je hned na sever, mezi letištěm a tím zatopeným dolem, docela velká pískovna - kolem té vede
příjezdová cesta na letiště. Další pískovna se rozrůstá hned vedle letiště - rovnoběžně s dráhou a časem bude až k obci Roitschjora spolkne i
přilehlé pole. Krom toho kousek na severo-východ je přehrada na řece Mulda, která se tu hodně klikatí a pramení v Krušných horách.
Snídaně byla opět tradičně společenskou událostí v německém stylu. Na brífingu předpověď počasí dávala kolem jedné hodiny možnosti deště, místy
i bouřek. My měli hlavně obavy o vývoj počasí navečer, abychom dolétli domu.
Bylo znát, že se nasouvá vyšší oblačnost, tak to s termikou bylo slabé. Létání začal Slingsky, Puchacz a Lehrmaister navijákováním.
Z našich letěl jen Zbyšek s Kmotrem, že někoho svezl.
Jirka s Alexem a Ulfem dali dohromady několik autovleků Glajtra.
Postupně se zatahovalo čím dál víc a tak jsme začali rozebírat letadla. Stihli jsme Cobru a už za deště Krajánka.
Postupně déšť sílil a my se schovali do maringotky, co byla napevno na startu. Využili jsme drobného chaosu a plné maringotky a málo diváků a
ochutnali jsme (i trochu více) jim tam nějaké koláče a buchty a pišingry, které byly určeny na prodej divákům – měli to opravdu dobré. Prodej jsme
souhlasně schválili.
Když přestalo pršet, rozebrali jsme Olympii. Místní svezli Ivu a Evu Puchaczem na navijáku a auta se vydala na cestu domu. Než jsem dotankoval
Stinga a se Zbyškem a (jeho) Ivou, udělal krátký navigační pohovor, tak už zase svítilo sluníčko a skákala kumuliska. Ve 3/4 na 5 jsme startovali
na cestu domů.
Jelikož už zase bylo nádherné počasí, tak jsem opět zvolil delší, vyhlídkovou, trasu. Vše šlo hladce - krása s nádherou, kochec, ale jen k Chemnitzu.
Tam se výrazně zhoršila dohlednost a bylo zataženo, ale ještě bylo vidět docela daleko a nepršelo. Po přeletění dálnice jsem před sebou akorát
rozeznal siluetu hradu Augustusburg na kopci a tak jsem letěl přímo na něj, bez hledání dvojitého obloukového mostu. Nad Augustusburgem jsme se
rozhodoval – jestli letět přímo, nejkratší cestou do Čech – tam ale bylo dost černo, nebo po připravené vyhlídkové trati, více na jih, kde bylo
vidět v dálce světlejší místo. Zvolil jsem tuto delší variantu – jednak se letělo po údolí řeky, což bylo navigačně jednoduší, pak tam v dálce
bylo lehce prosvítající slunce a navíc – to světlé místo bylo nedaleko letiště Grossrückerswalde u Marienberga, kde by se dalo případně přistát.
Na úrovni Marienbergu byla v dálce, naším směrem, vidět hrana (horizont) Krušných hor, že jsou mraky vysoko, neprší tam a nejspíš se nechá tamtudy
letět. To jsme si se Zbyškem rádiem potvrdili a pokračovali dál. A tak to i bylo. Sice jsme cestou potkali hezký fraktokumulus, ale ostatní
oblačnost byla vysoko, že se v pohodě dalo nastoupat do potřebných a bezpečných 1400m MSL. Vypadalo to, jako by tam ten tunel byl jen pro nás.
Jakmile jsme Krušné hory přeletěli, tak se dohlednost zas zlepšila, jen někde od úrovně Počerad jsme letěli drobnou přeháňkou, nebo spíš drobným
deštěm. Za 10 půl sedmé, po 1:33hod, jsme přistáli na Rané.
Než jsme odstrojili letadla, tak dorazil Jirka a za chvíli Vláďa s Tomíkem. A k tomu ještě volal Pepa Lihart z Medlánek, jestli by se u nás na
Rané mohl zastavit a přespat, že vezl jeho autobusem brigádniky na chmel a druhý den zas jinou partu z těch našich končin odváží.
Takže i přes trošku složitější počasí, se tato akce hezky vydařila a obrovská spokojenost byla jak na straně naší, tak i hostitelské.
foto já a Eva švingrová