Věci a letadlo jsme si připravili už ve čtvrtek odpoledne.
V pátek, lehce po šesté ráno, jsme vyrazili z ranského letiště - směr Bílina - Teplice - Drážďany - tam jsme byli akorát v době východu Slunce ....

...... zhruba 50 kilometrů před Berlínem bylo počasí takové, že mraky byly tak nízko, že vršky větrníků byly v mracích a byly vidět jen jejich sloupy s míhajícími se vrtulemi v dolních úvratích - v tomto se přeci nedá létat! Snad se to do zítra zlepší.

- dále obchvat Berlína - Postupim.

Naštěstí jsme byli, informačními šipkami, navedeni na parkoviště, s dostatkem místa i na auto s delším přívěsem. Jelikož už bylo půl jedenácté a čekala nás delší prohlídka zámeckého areálu, ještě jsme si dali svačino-oběd.

V informačním "biró" jsme si zakoupili vstupenku do "Nového paláce" (za 8€), který byl zrovna k nám nejblíže. Park je zadarmo.

Kolonáda tou dobou byla v rekonstrukci

Po prohlídce vnitřku Nového paláce, nemaje mapky ni jiné orientace, jsme šli parkem.

Jako první nás upoutala šipka botanické zahradě. Protože todle já rád, zamířili jsem tam. Na kraji, od kud jsme přišli byly stromy a keře s cedulkami s názvy, ale mě nejvíc zaujal skleník. Za 3€ jsem si jej šel prohlédnout. Jirka s Pepou "odpočívali" venku.

Uvnitř bylo teplo, ale hlavně dosti vlhko. Hezká byla třeba kokosová palma s kokosáky nebo oddělení kapradin.

Ale nejvíc se mi zde líbila expozice kaktusů - tam navíc bylo sucho a chladno - skoro jak venku.

Další naše kroky nás dovedly k oranžérii ....

..... se sochou Friedricha Wilhelma IV, (1795 - 1861).

Odtud byla přímá cesta k Belvederu ....

.... ale my jsme zamířili opačným směrem - k otáčejícímu se větrnému mlýnu. Jelikož už bylo 1/4 na 3 a ten stánek voněl široko daleko, tak to akorát vyšlo na svačinku. Mlýn sice pracoval - byl funkční, ale nechtělo se mi do něj platit další vstupné, tak jsme si jej prohlédli jen zvenčí.

Už jsem se chtěli začít vracet, tak jsem od mlýna vyrazili "trochu jinou cestou" než jsme přišli, že nazpátek to vezmeme tak trochu obloukem. Hned po tom, co jsme přešli silnici, jsme najednou byli u vlastního zámku Sanssouci, který navrhl a vystavěl Friedrich II. Velký v letech 1745 - 1747. V letech 1840 - 1842 byl Friedrichem Wilhelmem IV přestavěn a rozšířen. Původně byl zámek určen k odpočinku, z toho také vyplývá jeho název "sans souci" - což ve francouštině znamená "bez starosti". Rovněž se zde nachází i skromný hrob Friedricha II, který si on sám připravil už v roce 1744. Tento, jeden z nejvýznamnějších pruských králů, žil v letech 1712 - 1786. Za jeho vlády se rozloha Pruska ztrojnásobila, počet obyvatel tím vzrostl z 2,5 mil na 5 mil a zvojnásobily se přijmy státní pokladny. V celé zemi zavládl mír a blahobyt a Berlín se stal jednou z nejvýznamnějších metropolí Evropy.

Na nádvoří jsme se na chvíli připojili ke skupince turistů s německy a anglicky vykládající průvodkyní. V rámci přípravy této cesty jsem si sice vyhledal nějaké informace o Sanssouci a rodu Hohenzollernů (jejichž rodný hrad Hohenzollern u Stuttgartu jsme navštívili v roce 2011), ale bylo příjemné slyšet o tom ještě něco dalšího od místního průvodce.

Zdejší přilehlé okolí bylo nejhezčí, co jsme zde viděli, ale také nejvíce připomínající francouzský styl. Vždyť francouzská kultura a francouzština byly symboly vyšší společnosti a vzdělanosti. Němčinu Friedrich II. považoval za jazyk "rolníků".

Odtud už jsme se opravdu už začali vracet - navíc jsem zde, při fotografování zámku, na cestičce, našel mapku areálu, kterou někdo ztratil, takže jsme konečně věděli, kde jsme a kudy dál. Díku této náhodě jsme ještě, cestou zpět k parkovišti, zvolili trasu kolem "čínského domu".

Zhruba ve 4 hodiny odpoledne jsme odjížděli směrem Stölln-Rhinow. Naše "prohlídka" nám trvala nějakých 5 hodin a viděli jsme jen část zdejších památek. Z parku "Sanssouci" to byla zhruba půlku až tři čtvrtiny. Ve vlastním městě Postupim a v blízkém okolí se nachází ještě plno dalších zajímavých staveb a zámeckých areálů.




Kolem půl šesté jsme dojeli do prostoru letiště Stölln-Rhinow. Naštěstí byl areál aeroklubu otevřený - nějací lidé tam pracovali na rekonstrukci pokojů v budově. Zkusili jsme se zeptat na možnost ubytování. Nejdřív to vypadalo špatně, ale postupně jsme byli odkázání na, nejspíš tamního aeroklubáka, který po našem naléhání několikrát telefonoval do všech stran. Výsledkem byl třílůžkový podkrovní pokoj za 10€ na osobu, ale jen z pátku do soboty. Ze soboty na neděli už tato možnost nebyla, že tam prý v neděli nikdo nebude, kdo by za námi zamkl. I tak jsme byli moc rádi za tento pokoj, neboť venku bylo dosti vlhko (mlha) a v noci pršelo, což by ve stanu nebylo zrovna to ono.
Shlédli jsem film a šli spát.




Ráno přijeli ostatní účastníci setkání. Připravili jsme letadla ....

.... a šli se hromadně vyfotit k nedalekému památníku Otty Lilienthala, na svahu hory Gollenberg. Zde Lillienthal od roku 1893 spěšně létal. Bohužel ale 9. srpna 1896 havaroval pádem z 15-ti metrové výšky. Na tato zranění druhého dne zemřel v berlínské nemocnici.

Já jsem se ale vydal ještě až na vrcholek hory, kde byly další "pomníky" připomínající tohoto pionýra letectví. Jeden dokonce i v azbuce - že by i sovětští aviatici uznávali Lilienthalovy zásluhy - nebo to bylo tím, že své letecké pokusy vykonával na pozdějším území DDR?

Ještě ve dvacátých letech dvacátého století byly svahy Gollenbergu holé.

Pak se létalo. Místní aeroklub s moderními větroni, my s veterány ....

.. až do večera. Ještě bych si dovolil poznamenat, že strůjce celé akce byl Claus Bolze-Ludwig, který toto vše pořádal pro svou propagaci - kamery, fotografové, tisk. Dokonce o něm byl 21. listopadu 2013 pořad na MDR. My jsme tam dělali jen křoví, aby mu tam alespoň někdo létal a pobíhal a vypadalo to jak "velká" akce.

Ještě jedna pikoška - na okraji zdejšího letiště je Iljušin IL-62 předělám na restauraci - to by nebylo nic tak neobvyklého - ale tento dopravní letoun zde přistál.

A ještě jeden památník - tento je věnován Paulu Beylichovi, který "vyráběl" kluzáky pro Lilienthala. Bylo to tak, že Lilienthal je vymýšlel a létal s nimi a Beylich je vyráběl a opravoval.




Po skončení létání, sbalení letadla a věcí z pokoje jsme byli pozvání na večeři k "Prvnímu letci" do Rhinowa. Pak jsme jeli rovnou domů.
Cestou, v noci, bylo dost teplo - v jednu v noci (27. října), na úrovni Drážďan, 20st. Nad Jizerskými hory byla bouřka.
Na Ranou jsme přijeli v půl třetí ráno.

Tímto jsem byl, neplánovaně, během třech měsíců v místě, kde se Lilienthal narodil - Anklam (při cestě ze srpnové dovolené na Rujáně) a v místě, kde skončila jeho činnost.