FCC Gliding Prievidza 2oo8

Další letecký "výlet" s Janou Trešlovou, coby pomocník, bylo FCC ve slovenské Prievidze - 18.4. - 30.4.o8. Oproti nitranské Pribině, to bylo vyloženě bombový ....

tady jsou nějaké obrázky:

V noci cestou tam, kolem Trenčína ....






První den pršelo, ale v noci to přešlo ...






.... a pak se letělo ... a pak se zase jeden den neletělo, tak jsme navšívili Bojnické lázně - venkovní bazén 36st a vnitřní 28 .... paráda :-)


















****************************************************************************
.... v jeden neletový den jsem se vydal zdolat Kľak, který se tyčil na obzoru. Měl jsem sice "doporučenou" cestu, kterou jsem si našel na netu, ale když jsem přijel do Fačkovského sedla, tak se mi vrchol zdál příliš daleko. Neváhal jsem nic a jal jsem se "použít" kratší cestu. Po chvilce ježdění autem po okolních silnicích jsem se ale víc zdaloval, než přibližoval. Nakonec jsem objevil cestu, která směřovala přímo pod vrchol - vedla k jakýmsi chatkám, kde jsem zaparkoval v chatkové oblasti, na loukách, těsně pod vrcholem. Byl jsem tak blízko, že když jsem vzhůru naň koukal, tak jsem málem přepadal na záda :-).








Protože vrchol je skalnatý a přístupný pouze ve směru od Fačkovského sedla, zvolil jsem cestu na nejbližší žebro, že po něm dosáhnu hřebene a po hřebenu určitě povede cesta na vrchol.
Nemaje mapy, buzoly, či jiných navigačních pomůcek a udělátorů, jen dalekohledu a fotoaparátu jsem se vydal vzhůru. Zpočátku byla cesta vcelku příjemná - do mírného kopce a po pevné louce. Na konci asi třetí louky jsem po kamenech přeskákal potok a stál jsem před vcelku prukým svahem na němž se nacházel statný bukový les. "Nějakej kopec mě přece nemůže rozházet", řekl jsem si a začal stoupat. ... Uha - šlo to ztuha - jednak svah byl dost prudký - sakra krpál, a pak povrch ze spadaného listí, pod nímž byla mokrá zem, byl měkký, bořil se a každým krokem jsem zhruba o 1/3 kroku skouzl zpět.
Místy byly kmeny stromů tak nějak divně poškrábané - jemné svislé rýhy byly podezřelé, jako by si tam někdo brousil drápy ... Zhruba v polovině svahu jsem narazi na pěšinu. Vedla sice po vrstevnici, ale i tak jsem jí využil a šel po ní. Došel jsem po ní až na úpatí žebra a vlastního hřebene - tak se cesta ztrácela v blátě u potůčku. A ejhle - v tom blátě jsem zahlédla nějaké stopy .. tvarem připomínaly psí, ale ta velikost ... asi jako dlaň - to asi nebyl pejsek ... ale ... vzpomněl jsem si, jak v rádiu nedavno říkali, že se na Slovensku přemnožili medvědi ... Nu což, pěšina skončila, tak jsem zase začal stoupat vzhůru, maje oči na stopkách, sic ničeho zajímavého nevidouc.







Jak jsem se blížil k hřebeni, začaly se objevovat místa, kde zůstávaly zbytky sněhu. A na vlastním hřebenu ho bylo ještě minimálně 3/4 metrová vrstva. S tím jsem zrovna moc nepočítal, hned jsem so doň zabožil po kolena a umazal si právě čisté kalhoty. Kromě sněho tam byla také značená turistická cesta trasy Fačkovské sedlo - Kľak, která byla proti tomu stoupání ve svahu procházkou v růžové zahradě - zasněžené.
Vrcholu jsem dosáhnul někdy kolem šesté hodiny - teda něco málo přes dvě hodiny cesty - zhruba stejné dvě hodiny, které to trvalo pohodovou chůzí z Fačkovského sedla, tj. skorem po vrstevnici - ale co je to za horskou tůru - chodit po rovině - to já jsem zahájil výstup ještě tak o 250 - 300m níž - jen pro ilustraci - to je, jako bych jen - tak, ze srandy si cvičně vyšlápl jeden průměrný kopec tady u nás ve Středohoří (Raná, Oblík, Milá ...) No jo, ale zkratka je holt zkratka - a to se vyplatí :-). Ale ten výhled, ty panoramata, to byl prostě kochec.







Cesta zpět byla časově kratší - jednak jsem šel vyloženě přímo k autu, které bylo z vrcholku vidět a nebyl problem určit "nejkratší" trasu a pak to dolu bylo chvíli šusem - takže i míň namáhavé. Cestou jsem míjel nějaké skaliska vyčnívající ze stráně a ještě občas u nich byl vavrácen strom nebo aspoň pařez - vypadalo to přesně, jako v knížce o Míšovi Kuličkovi, kde žil se svou matkou - starou medvědicí. No - a sem tam bylo poznat, že už se tam v listí bořil a "smykoval" někdo přede mnou - podle stop to bylo těžší stvoření a mělo to krátký krok ... ale myslyvec to nejspíš nebyl.







Uf, jak jsem si oddechl, když jsem vyšel z bukového lesa, který byl řidký a světlý, na louku a že jsem nemusel jít smrkovým lesem, který byl tmavý a hustý .. a po chvilce došel k autu ... :-) .... Cestou nazpátek jsem se zastavil va Fačkovském sedle, abych viděl, kudy vede cesta - pro příště.
Byl to moc hezký výlet :-)
************************************************************
A pak už se jen létalo - počasí bylo bombové ...







***************************************************************
... jednoho hezkého dne, byla, pro kombinovanou třídu, vyhlášena šestistovka (pro klubky jen 500).... ale počasí se, na jihu, bohužel, trošku zepsulo - tak jsem jel k Hurbanovu pro Janu Vepřekovou - seděla tam v hrachu ještě s Oldou Bartoníkem. Pole to bylo hezké, co-pa o to, ale poněkud měkké - měl jsem trochu problemy se po něm autem pohybovat ... ale všechno naštěstí dobře dopadlo.
Toho dne celých 600 ulétla asi jen 1/3, ale zbytek měl dost přes 100, takže se bodovalo.







***************************************************************
... dalšího hezkého dne, kdy se letěla další šestistovka a všichni dolétli, jsem si udělal krátký výlet na nedalekou přehradu Nitranské Rudno - fakt moc hezký :-)







***************************************************************
... vyloženě plachtařská idylka .... a naši severní sousedé do toho "šukali galazurnika" :-)







... a to byl skluz s Dynamikem ... až to zaprášilo .... naštěstí poslední letový den - dále už nebylo třeba vlekat ... nikomu se nic nestalo, jen letadlo na šrot ....







... a cestou nazpátek, domů, jsem si nemohl nechat ujít Trenčínský hrad ... tentokráte za dne ....