Den letiště - Praha Letňany
5. - 7. září 2014

Na základě, asi hezkého trojvlekového, vystoupení na dobovém leteckém dni v Mladé Boleslavi, jsem byli osloveni k účasti na dni letiště v Praze Letňanech, na sobotu 6. září. Dohodli jsme se takho: Zdeněk Kropáč "dodá" jejich Brigadýra, který potahne "našeho" Krajánka a Kmotra. ...... Krajánek jest Národního technického muzea a Kmotr Zbyška Bicana

Situace měla jediný drobný problem, že tou dobou byl Kmotr zapůjčený v Broumově, ale bylo domluveno, že oni jej dopraví do Letňan tak, aby mohl v sobotním programu letět dvouvlek.



Jak jsem se domluvili, tak se i stalo - v pátek odpoledne přiletěl Zdeněk Kropáč Brigadýrem ze Slaného ....

..... zapřahli jsme Krajánka - v tom jsem letěl já .... a letěli jsme. V Brigadýru se ještě vezl Tomáš Jílek, který měl pilotovat Krajánka zpět a já měl letět s Kmotrem.

Let, přistání a tak - vše v naprosté pohodě, bez žádných zajímavých událostí.

Krajánka i s Brigadýrem jsme uklidili do hangáru, před kterým jsme se věnovali konvezraci s kolegy a kamarády, co je kde nového a tak. V hloučku, co byl kousek dál jsem zaslechl něco ve stylu "jediný, kdo by nám mohl pomoci je nějaký pan Kropáč, ale kde bychom ho ted večer mohli sehnat ..." Kousek od nich se právě nacházel Tomík (Jílek) - toho už jsem slyšel zřetelně, jak jim povídá: "Jestli sháníte pana Kropáče, pana Zedňka Kropáče, tak ten právě stojí tamhle" a ukázal směrem k nám. Zdeněk byl zabrán do hovoru ve vedlejší skupince.
Dotyčný přišel ke Zdeňkovi a když si ověřil, že je opravdu pan Zdeněk Kropáč, letecký mechanik, začal mu vysvětlovat, že se jim stala taková nepříjemnost. To už jsem se přidal k nim, že mi to přišlo "zajímavé". Stalo se to, že Švýcarska do Letňan letěla Praga Baby. Ale po pánovaném přistání někde v Německu to už nenahodil. Podle telefonické konverzace bylo odhadnuto, že by to mohlo být špatné magneto s odtrhovou spojkou. Nějaké, pravděpodobně takové magneto (Scintilla) za chvilku přinesl Marcel Sezemský, že má náhradní na jeho Avii BH-1 .. a že ta Praga Baby by měla mít stejný motor Walter a tudíš by ty magneta měla být stejná - zaměnitelná. Celá tato akce má ještě drobný háček v tom, že je třeba tam vyrazi hned, aby on ráno mohl přiletět a ještě vystoupit v leteckém dnu, stejně jako Zdenda a i řidič, co ho tam poveze.
Jedna ze Zdeňkových otázek, co a jak a proč byla, jak se s ním, neznaje cizích řečí, vůbec domluví. Toho jsem hned využil já a nabídl se, že mu budu tlumočit - že bych teda jel taky. To by neměl být problem - byly odpověď. No jo, ale co s Tomíkem - přeci ho tu nenecháme samotného - tak jsem se zeptal, kolik lidí tam vlastně pojede. Odpověď byla, že jimi dodaný řidič poveze "jen" mechanika a pak tedy mě ... tak jsem se hned zeptal, že tady máme ještě jednono našeho člověka a že by mu bez nás bylo smutno a že by se nám určitě taky hodil, že já jsem taky mechanik, tak krom tlumočení budu i Zdeňkovi pomáhat a on nám bude svítit. Tak ať teda jede taky. Ještě mě napadlo se zeptat, co že za auto nás tam poveze - nebo, jak ho poznáme, protože se tam pohybovalo plno nám neznámých lidí a aut - tak jak on bude vědět koho naložit a my, ke komu nasednout? Odpověď byla naprosto jednoduchá - přijede stříbrný Ford Focus, ale pozor - vyskytují se tu takové dva - ale ten váš je s řidičem bez vlasů.
Narychlo jsme se ubytovali - teda si jen dali věci na pokoj, Zdeněk si od letňanského mechanika Karla Tomana půjčil nějaké nářadí a u vstupní brány jsem vyhlíželi štříbrného Focuse s nevlasatým řidičem. Po dobu čekání jsme se bavili tím, že každou chvíli byl některý z nás na druhé straně brány, ovládané nějakým čipem a díky okolním plotům se nemohl dostat na druhou stranu. Občas jeden z nás, když ji zrovna někdo projíždějící otevřel, "držel fotobuňku" aby se nazavřela a my, všichni tři, jsme byli na "stejné" straně plotu - nejlépe vně, kde byly lavičky.

Něco po osmé opravdu přijel stříbrný Focus a řidičem bez vlasů. Bohužel už si nepamatuji jméno - to jsem zapomněl ihned okamžitě, jestli jsem ho vůbec věděl - zde to bude Pan Řidič. V rámci nějaké představování se nás zeptal, co o té akci víme - že on nic, jen má souřadnice hotelu, kde se dotyčný švýcar ubytoval a telefon na něj. Do telefonu zadal souřadnice a jak první mu to ukázalo cestu nějakých 500km, přes Plzeň a Regensburg po, dálnici .... bylo to někde "v rohu" Rakousko - Německo - Čechy. Todle se nám vůbec nelíbilo - tak jako druhou variantu, to spočítalo něco kolem 300km - rovně - bylo, podle té malinkaté mapičky někde za Šumavou - to už bylo lepší. Naložili jsme bednu s nářadím i sebe a vyrazili jsme - ale to už se pomalu začínalo stmívat. Když jsem projeli Prahu, byla už tma. Co jsem se stačil povšimnout, tak jsem jeli po dálnici na Příbram, pak Strakonice, Vimperk a pak v Německu jsme se křížili s nějakou dálnici. Jinak vůbec nevim, kde jsem to byli. V autě jsem chvíl spali a chvíli si povidali - ale jak to druhý den popisoval Pan Řidič - "chvíli spali a mezi tim se strašně smáli" .. bylo veselo.
Něco po půlnoci pan Řidič oznámil, že už budeme v tom městě, kde je ubytován pilot. Navigace nás dovedla do historického středu města. Hezké centrum všude kamenná dlažba, historiké budovy, banky, hotely, ale ten, co jsem měli napsaný na papírku jsme nikde neviděli. Vystoupili jsme z auta a šli se porozhlédnou po cedulkách na budovách, jestli tam nemají název "našeho" hotelu.
V jedné boční uličce, na kamennén schodu před dveřmi, seděla nějaká paní, lehce starší něž já, kouřila a kolem ní pobíhali dva psíci. Německy jsem se ji zeptal, jestli neví, kde je ten hotel. Z její odpovědi jsem pochopil, že je to tamhle kousek, co je na zdi lampa. A taky že jo. Houknul jsem na ostaní, že tady to je. Pan Řidič tam dojel autem - na auto to bylo dosti těsné - stál tam nějaký malý stavební jeřábek.
"No jo - ale jak my se dostaneme k němu nebo on se dozví, že už jsme tu?" jsem se zeptal ostatních. Pan Řidič měl přesné instrukce - na jeho telefonu vytočil nějaké číslo a vyzvánějící mě ho podal se slovy "zavoláš mu". To už jsem raději použil angličtinu - a bylo to jednoduché - řekl jsem mu, že jsem záchranný tým pro jeho Pragu Baby a čekáme na něj před dveřma hotelu na ulici. On, že už jde dolu. Vzhledem k věku toho letadla, jsem očekával nějakého staršího pána, ale přišel sotva třicetiletý týpek se dvěma naušnicema v jednom uchu - letadlo je jeho táty, který se už na takhle dlouhé cesty nevydává.
Naložili jsme se zase do auta, pitot si sednul dopředu, že nám ukáže kudy. Vykličkovali jsem z centra, přejeli most přes nějakou velkou řeku, o které jsem prohlásil, že co by to to asi mohlo být za řeku, že to tipuju na Dunaj. Ověřit se to nedalo, bo jsem nevěděli, kde to vůbec jsme. Kousek na druhé straně řeky jsem odbočili doprava a v podstatě sjeli na břeh té řeky, když tu se před náma objevila závora - pilot řekl"jsme tu, ale je zavřeno". Na jedné straně té cesty byla řeka a na druhé stromařadí bříz, naštěstí jsem tam našel dvě tak trochu dál od sebe, že by se tam osobák mohl protáhnou. Jinak všude okolo byla černo-černá tma, jen na hladině řeky se odrážely světla města. I Pan Řidič vyhodnotil tu mezeru za dostačují a skutečně tamtudy projel. Jeli jsme asi tak 200m po trávě podél vody a nejednou se ve světlech objevilo zaparkované letadlo - ta závora - to byl vjezd na letiště. Ale asi tam byl i vjezd jiný, protože jsem v dálce, jako-by na druhé straně dráhy viděli něco jako matně osvětlené hangáry a budovy s řídící věží. Mysleli jsem si, že letadlo (dřevěné) bude v hangáru a my si rozsvítíme, ale nic takového - jen tma a mokrá tráva.
Zatočil jsem Zdeňkovi vrtulí, on usoudil, že by to opravdu mohlo být magnetem, vyměnil ho ... já mu občas pomohl, něco podržel a tak a Tomáš nám svítil baterkou.

Když bylo vyměněno, Pan Řidič nám posvítil světlama auta, Zdeněk s pilotem stáli u kabiny a já jim za vrtuli nahodil motor. Ten naskočil, ale v noci ve městě jsem si nedovolili přidal víc plynu - takže jsme skončili s tím, že motor jde nastartovat.

Naskákali jsem zas do auta, mezi břízkama vyjeli z letiště. Pilot chtěl vysadit jen na druhé straně mostu, že zbytek dojde, abychom do těch úzkých uliček centra nejezdili v nocu autem. Bylo asi tak půl druhé a my vyrazili - byli jsme odvezeni zpět do Letňan. Cesta probíhala ve stejném stylu jako tam - chvíle spánku střídaly chvíle veselých historek a smíchu. v pět ráno jsme byli na pokoji, se ještě trochu prospat.
Ráno nám Zdeněk povidá, že měl v noci nějaký divoký sen, že byl někde daleko opravovat nějakému letadlu motor, ale jen co se trochu rozkoukal a spatřil vedle sebe bednu s nářadím, tak mu došlo, že ta chaotická divočina se mu nezdála.

Den letiště probíhal uplně v pohodě a klidu ....
letadla na stojánky před lidi ... Kmotr nám přiletěl za Žamberka ... a ještě i Brigadýr z Chocně s původním motorem Praga Dorris ...

... jen UL Messerschmit měl trochu .. natvrdlejší přistání .... a sklopily se mu kola ... ale jinak opravdu pohoda.
V průběhu dne, co jsem se potkali smístními organizátory, jsem se opatrně zeptali, kde že jsme to v noci vlastně byli. Odpověděli sice nějaká německé město, ale z toho jsem si pamatoval jen nějaký "Hafen" - ale podle zkratky letiště EDMV jsem si pak doma našel, že to byl Vilshofen, kde mají asfaltovou dráhu 1138m i s nočníma světlama (ano - opravdu na břehu Dunaje).

Den byl jak malovaný, jasno, teplo, sluníčko pálilo .... Když na nás přišla řada, skočili jsem si dvouvlek - já s Krajánkem na krátkém a Vašek Šípek s Kmotrem na dlouhém laně.

Po přistání jsem si převzal Kmotra a Krajánka jsem předal Tomášovi Jílkovi - tak to bylo domluveno. Nad rámec programu ještě letělo "Duo Brigadýro"

Opravdu povedená letecká akce - v klidu a pohodě - žádné komerční "křeče" ....
Další štěstí jsem měli navečer - když už program skončil a letadla se buď rozlétávala domů nebo uklízela do hangárů, to vypadlo, že od Brandýsa přijde bouřka - tím směrem se blýskalo, zasílil vítr a v jednu chvilku spalo několik kapek. Naštěstí nás to těsně minulo a my se mohli v klidu věnovat našim placťákům, hlavně kde budou dnes hangárovat. Tam co byli z pátku na sobotu muselo být volno na hangár-párty. Nakonec jsme měli skoro jen pro sebe velký a prostorný hangár.

Večer byla ona hangár-párty. Taky nádhera - pod jídlem a pitím se stoly jen prohýbaly. Ale .. stalo se to, že si k nám na chvíli přisedli piloti od Tatry T-101 - samozřejmě moraváci, jak jinak. Popovidali jsem si s nima a když později jeden z nich přišel s doplněnými zásobami, tak povidá: "Tak jsem slyšel, ale nechce se mi tomu vůbec věřit, že prej vy tady v Praze děláte ze švestek nějaké povidla, nebo co." My jen odpověděli, že tady v Praze je možné úplně všechno, ale my nejsme pražáci, tak těžko posoudit. Já jsem sice měl s sebou vzorek své vlasní slivovice, ale na párty plnou pochutin jsem ji nebral. Za chvíli se to zamluvilo zážitky z restaurování letadel.
Když jsme měli patřičně kulatá bříška, odkulili jsem se spát.

Ráno jako první vztal "druhý" pilot Brigadýru Petr Havlíček a se Zdeňkem Kropáčem jeli do nedalekého Tesca koupit něco ke snídani. Vzhledem ke včerejší hojnosti to nebylo vyloženě nutné, ale s čerstvou houskou se sýrem a salámem je, po ránu, svět přeci jenom hezčí. Po chvíli se vrátili s příšerným smíchem - že prej ať honem jdeme dolů, do aeroklubu, že si tam na levičce dáme snídani a oni nám něco důležitého řeknou. Tak jsme je s Tomášem následovali. jen co desedli a vysypali housky z igelitky, začali nám mávat nějakým barevným kelímkem před očima, ať prý rychle čteme. Byla to švestková povidla a po zaostření zraku na prťavá písmenka tam stálo, že "vyrobeno: Hamé Kunovice". To až uviděj tatrováci, tak puknou vztekem - se smáli ti dva a my už také s nima.
Za nedlouho se i oni vykulili před hangár a začali se zajímat o svoje letadlo - jak jej vyndat ven. Jak jsme je uviděli, zavolali jsme je, že je zveme na snídani a až se společně posilníme, tak se se sejdou ještě další lidi na vystrkání letadel z hangáru. Nejdřív se trochu upejpali, že nám nebudou ubírat, ale nakonec si přisedli.


Nabídli jsme jim housky, sýr, salám ... Když si obložili housky, tak Petr vytáhl onu pixličku a povidá: "A tady to je specielně pro vás." "A toto je co?" - zaostřili své zraky na kelímek Tatrováci. "Ááá, pražská povidla, jak jsme říkali." "Ale ne" - na to ti dva a dali jim ten kelímek do ruky. "Jen čtěte", je vyzvali. "Švestková povidla" - četli. "A dál" na to našinci.To už Tatrováci tušili nějakou zradu a začali se vymlouvat, ale nakonce k tomu došlo: "vyrobeno - Hamé Kunovice".
No, to bylo řečí - oni sice tu Tatru v Kunovicích hangárují, Hamé je tam taky ... ale že by tam dělali ze švestek povidla a ne slivovici - to jim nešlo vyslovit, ale nakonec to přeci jen přiznali ... ale ještě si neodpustili poznámku, že to určitě jen pro pražáky, protože ti nic jiného ze švestek neznají.

Po snídani jsme vytahli letadla z hangáru, natankovali Brigadýra, naložili všechny naše věci a letěli domu - Tomáš Jílek s Krajánkem na krátkém laně a já s Kmotrem na dlouhém.
Jen ještě mohu přiznat, že jak jsme byli naloženi a přeci jenom ta aerodynamika těch našich plachťáků byla trochu ... (odporovější), tak vzlet z Letňan směrem na Prahu byl trochu línější ....

Nad Ranou jsem se pustili "provázku" a přistáli jsme a Brigadýr si vesele letěl také domů, do Slaného.

Konec dobrý - vše dobré ... byl to hezký letecký víkend - jen takových více!