Grunau Baby Treffen - Ježów Sudecki
6. - 7. červen 2014

Toto není zas nějak extra zajímavý "výlet" ale zatím zkouška, jak by se také dalo cestovat ....

Tak jako v letech minulých jsem se snažil zorganizovat víkendový "zájezd" na Grunau Baby Treffen, který se letos konal na polském Ježowě. Někdy v zimě, když jsem navrhl tento výlet, bylo zájemců tolik, že by se snad ani nevyšli do mého sedmimístného automobilu, ale postupem času to vypadalo, že v tom zůstanu sám a zase z toho nic nebude. Ze všech "nadšenců" zůstali ve hře jen Pepa Mezera s tím, že o tuto akci v Polsku nemá zas tak vážný zájem a Vláďa Abrahám, který zas měl v onu neděli důležitou rodinnou akci. Zde vůbec nepočítám Jirku Leníka a Ulfa Kerna, kteří se tam předem řádně přihlásili a byli tam po celé setkání.

Ještě poslední víkend před, to bylo odepsané. Největší rozhodnutí přišlo v pondělí 2.6. , kdy jsem dostal od Vládi zprávu, že on se tam chystá jet autem - v pátek ráno tam a v sobotu večer zpět. Takováto, sice krátká, návštěva by mě vyhovovala - ale, pro už rozvrženou a slíbenou dovolenou jsem musel šetřit volnými dny - navrhl jsem mu, že bychom tam mohli letět Stingem - v pátek odpoledne, po mé práci, tam a v sobotu večer zpět. Po několika sms jsme se domluvili, že je to jen 150km a při cestovní rychlosti 180-200km/hod to nebude ani nikterak moc drahé, že do toho tedy jdeme.

A tak se také stalo - požádal jsem, na rychlo, radu Aeroklubu o zapůjčení Stinga, kontaktoval jsem kamaráda, co pracuje na Řízení letového provozu o rady co a jak při zahraničním letu (raději bych to vyřídil s naším náčelníkem, ale ten byl tou dobou dlouhodobě daleko v zahraničí). Kontaktoval jsem polský úřad civilního letectví o "rady" ve stylu AIP, polské vzdušné prostory a pravidla letu českým UL letounem nad polským územím - český UL letoun je schválen podle českých národních předpisů, stejně jako UL pilotní průkaz - není mezinárodní. Ničeho není třeba, plně to akceptují, může se letět dle libosti (s ohledem na ony prostory) - zde musím pochválit jejich vstřícnou komunikaci. Vykomunikoval jsem i přílet s Aeroklubem Jelenia Gora, že tam necháme letadlo a Jirka nás odveze na Ježow, kde se ubytujeme (ve vlastním stanu, který povezeme s sebou).

Vyzbrojeni čárou v mapě tak, abychom nenarušili omezený prostor, který je polské straně Krkonoš jsme se sešli v pátek odpoledne na letišti. Vlastní odlet byl zas docela dramatický - po čtvrtečním schválení zapůjčení Stinga to vypadalo, že se vyskytl důvod, že bude o víkend moc a moc potřeba - pro drobnou poruchu dalšího vlekacího Ul - Allegra (pouze spálená hlavní elektrická pojistka), že je právě teď potřeba předělat celou jeho elektroinstalaci a nával domácích plachtařů sám, další vlekací UL, Vampír nezvládl - samozřejmě nic z toho se nestalo - jen dělali potíže mě, než aby případně trochu omezili svoje létání u kterého se ta závada vyskytla. V této situaci mě napadlo, že by to asi chtělo tolik vlečných, kolik je plachťáků a pro jistotu dvounásobný počet vlekařů - když teď jsou tři vlečné málo, aby se jedna mohla na den zapůjčit za účelem výletu ....
No, nakonec se vše vyřešilo a my jsme, lehce po šesté odstartovali. Ještě před vzletem jsem poslal Jirkovi zprávu, že letíme, aby nás čekal na letišti Jelenia Gora. Protože jsme měli trochu zpoždění (asi 2 hodiny) - původně jsem počital, že tam přistaneme nejpozději v 18:00, tak jsme se nikde nezdržovali a valili to rovnou tam.

Cesta probíhala podle plánu - necelá hodina letu..... v dáli Bezděz a Mácháč ... kolem Ještědu ... Josefův Důl .....

.... celnice mezi CZ a PL .... Krkonoše z polské strany .... přelet nad Ježowem a přistání na letišti Jelenia Gora, tam nás už jsme čekal Jirka Leník s Ulfem Kernem a Gerhardem Meleschkou. Ošetřili jsme letadlo po letu a ukotvili ho a jeli se na Ježow ubytovat.

To, že Vláďa má "menší" stan, to už hlásil dopředu, ale že je tak malý, to jsem teda netušil - už když jsem si na Rané skládal do Stingového velkého zavazadlového prostoru svou oblíbenou prošívanou peřinu, Vláďa upozorňoval, že jen já mám lůžkovin více, než je objem stanu - a tak nějak to i bylo. To byl stan pro jednoho - naštěstí Jirka měl stan podstatně větší a půlku volnou, tak mi ji nabídl.
Po ubytování jsme jeli dolu do města, do restaurace, na večeři. Vrátili jsme se už za tmy a z kopce byl krásný výhled na svítící město.



Ráno byl den jak malovaný ...


Po brífingu, kde jsme byli upozorněni na zvýšenou opatrnost, že ten den se očekával zvýšený příval diváků, cyklistický závod do vrchu, návštěva legendárního polského pilota ověnčeného 40-ti medajlemi z domácích, evropských a světových šampionátů plus televizní štáb a jeho příznivci a v odpoledních hodinách měla, v tamní restauraci, začít nějaká svatební hostina.
Létat se mohlo aerovlekem za JAKem .....

..... nebo gravitačním startem, po dlážděném chodníčku "postrkem" z kopce - tam případně přistát na posekanou část louky ....

.... a zpět nahoru - navijákem - Herkules III - sice českého původu, ale tento měl namísto naftového motoru Tatra, benzinový 12-ti válec BMW s automatickou převodovkou - prý tahá jako ďas = podstatně lépe jak originál.

Jelikož toho dne byla dobrá termika, byl využíván jen aerovlek. Ještě musím podotknouti, že letiště na Ježowě není běžně užívané - jen příležitostně a že tamní dráha je dost na svahu. Jediné rovné místo, na vrcholku je zastvěno budovami - ubytování, restaurace, hangár. Na jižním svahu je příjezdoá silnice, na severním - na tamní poměry mírnější, je dráha a západní a východní je používán buď pro gravitační starty nebo pro paraglajdy.

Právě z důvodu dráhy do kopce, měl Vláďa Abrahám obavy, že by se svezl Teufelem, ale jak na přistání? Prošel jsem s ním dráhu, vysvětlil jsem mu, jak se přistává do svahu a pozorovali jsme přistávajícího JAKa - plachťáky se držely v termice. Nakonec si Vláďa dodal odvahy - a letěl ... a samozřejmě to zvládl perfektně - kromě chycení se do termiky a dlouhodobějšího letu :o)

Samozřejmě naším hlavním cílem této cesty bylo obdivování starých Grunau Baby, které tu kdysi vznikly a byly zde vyráběny - ale ty všechny odlétly a vznášely se celý den v termice. Ale i tak se bylo na co dívat. Jako např. předčasné vypnutí Hol's der Teufela z aerovleku a přistání pod kopcem, před navijákovou loučkou a jeho opětovný start aerovlekem.


Tamní hangár byl postaven v roce 1932 a je vcelku stejné konstrukce jako náš, ranský, hangár č.2, který je o několik let mladší.

Protože nebylo už vcelku co dělat a Jirka, se kterým jsem měl domluveno, že nás tak mezi pátou a šestou zas autem odveze dolů, k letadlu na letiště Jelenia Gora, létal s Cobrou celý den v termice (také z Jel. Gory) - domluvil jsem se s tamnímu organizátory let. provozu, že Stingem přiletím na Ježow. V zásadě nebyly proti, jen mě upozornili na úskalí přistání do kopce a ptali se, jestli mám dost silný motor, abych dokázal přistát - přistává se ve stoupacím režimu a abych po přistání zbytek kopce vyjel - ubezpečil jsem je, že ano - že letadlo je vlekací se silným motorem.
Odjel jsem teda Jirkovým autem na Jeleniogorské letiště ....

.... tam mu ho nechal s ukrytými klíči. Vyřídil jsem si odlet, odvázal jsem Stinga, odstartoval a přistál na Ježowě - díky silnému motoru a velkému počtu přistání při vlekání plachťáků v různých situacích a za větrů ze všech stran, mě to nepřišlo nijak netradiční. Jen mě trochu překvapilo, jak je ta dráha ze shora (půdorysně) krátká.

Zatímco Jirka Leník přistál na Jelenie Goře s Cobrou a staral se o její hangárování, my si klidu na Ježowě sbalili věci, naložili je do letadla a odletěli.
Ještě poslední pohled na Ježow ....

Protože jsem měli víc času než při cestě tam, počasí bylo skvělé, rozhodl jsem se letět trošku jinudy ..... abychom toho víc viděli, když už jsem v těchto končinách ....
Letěli jsme západně Liberce, abychom nemuseli přestoupávat Krkonoše (Chrastava) ... směr Pravčická brána ....

... dále Königstein ...

... Děčínský Sněžník - Milešovka - Raná

... a závěr - Byl to hezký výlet i počasí bylo skvělé. A já už mám vytipováno několik dalších zajímavých (zajímavějších) vícedenních tras, kam by se nechalo letět ....