V roce 2013 se 7. ženské plachtařské mistrovství světa létalo na francouzském letišti Issoudun (asi 200km jižně Paříže), v termínu
od 29.6. do 13.7. Po velice
jednoduchých jednáních jsem se s Janou Trešlovou, která tam létala v standartní třídě s LS8 domluvil, že tam s ní pojedu jako
pomocník. Z raňáků tam dále jel Aleš Trešl s jejich Hankou, jenž tam byla rovněž nominována.
Toto je první část od odjezdu tam 25.6 do čtvrtka 4.7.
oficiální stránky tohoto podniku jsou zde: http://wwgc2013.aeroclub-issoudun.fr/
a takto jsem to prožil já:
Druhá část od pátku 5.7 do čtvrtka 11.7. je zde:
část 2 "
Registrace sice byla od 26. do 28. června, ale už 27. června byl pro všechny povinný tréninkový let, tak bylo třeba na místo závodů dorazit nejpozději ve středu 26.6. večer.
ÚTERÝ 25.6.
Jelikož celá cesta vycházela více jak 1200km, jsem se rozhodl vyrazit v úterý 25. odpoledne po práci s tím, že někde na dálnici přespím a druhý den odpoledne tam budu.
Po všech přípravách jsem si v neděli přivezl letadlo s přívěsem a v úterý po třetí hodině jsem od Jany převzal auto. Naložil jsem všechny věci a zhruba v půl šesté navečer jsem vyjel.
Ještě bych podotknul, že celý den drobně pršelo. Jel jsem směrem Praha-Plzeň a toto počasí bylo až skoro ke státní hranici. Jakmile jsem vyjel z deště, tak jsem přerovnal věci v přívěsu, co si tam dali Trešlovci, protože už při rychlosti 110km/ hod se přívěs rozhoupával. Po druhém přerovnání, jsem mohl bezpečně jet a i předjíždět náklaďáky rychlostí až 120km/hod.
Další můj směr byl Norimberg - Karlsrue. U Sinshejmu jsem projel dosti silnou přeháňkou. Kolem Karlsruhe jsem začal pomýšlet na přespání. Už bylo 11 v noci a já měl za sebou necelých 500km. Bohužel všechny místa pro parkování náklaďáků byly plné kamionů - na jiné místo jsem se, pro délku mého přívěsu 10m, nevešel.
Po vzoru ostřílených kamionistů jsem zhruba v půl jedné, na velkém odpočívadle u Baden-Badenu, drze zabral 5 parkovacích míst pro osobáky. Krásně jsem se vyspal do osmi ráno.
Po snídani jsem asi tak v 9 hodin jsem vyrazil dál, směrem na Milhause - Besancon - Dijon. Na parkovištích už byla volná místa, tak občasné zastávky byly bez problemů.
Ty se vyskytly jinde.
System placení francouzských dálnic byl pro mne vždycky noční můrou. První brána byla v pohodě - tam seděla obsluha a chtěla 2,8€. Na druhé, vstupní, bráně jsem sice trochu zaváhal - tam mi oranžový "dozorce" z dálky naznačoval, že mám zmáčknout čudlik a vyjede mi lístek. Tak se i stalo.
U Dijonu jsem měl odbočit na dálnici směrem na Paříž. Bohužel tam ty dálnice byly dvě. To jsem ale zjistil až když jsem jel po té první - pro mě špatné. Z ní bylo ale možno odbočit na Dijon a po projetí části města navázat na správný směr. Nebo se vrátit. Zvolil jsem první, na první pohled kratší, variantu.
Nicméně tak jako tak jsem musel projet mýtní bránou. Opatrně se k ní přibližuji a vyhlédl jsem si průjezd, kde byly největší budka, že by tam mohla být obsluha, která vybírá peníze. Ty ostatní byly buď na platební kartu, kterou jsem neměl, nebo na nějaké jejich dálniční karty.
Když už to z dálky vypadalo, že je tam lidská obsluha, zajel jsem tam. K mému podivu ta, byla ale nějaký obrovský automat s plno "šuplikama" za zasouvání nějakých karet či čeho. Hned jsem se rozhodl vycouvat, ale už za mnou byl kamion. Pomalým couváním s výstražnými blikačkami jsem to donutil, že také vycouval ven z fronty. Auto s přívěsem jsem nechal stát uprostřed rozšířených nájezdů ke kasám a šel se tam pěšky podívat, jak se tam platí.
Co jsem postřehl, tak všichni měli platební kartu. Rozhodl jsem se to té stejné kasy najet znova s tím, že tam snad musí být nějaká obsluha. A taky že ano. Jak jsem tam chvíli stál a prohlížel si ten platební automat, přišla paní v oranžové vestě, a něco mi francouzsky povídala. dal jsem jí dálniční lístek a padesátieurovku - menší jsem neměl. Paní lístek strčila do jedné zásuvky, Na dispeji se ukázalo 15,50€. Padesátku strčila do další zásuvky - teď jsem teprva pochopil system. V automatu zahrkalo a s rachotem se do kaslíku splexi krytem začaly sypat drobné mince. Ale - jak za tu padesátky bylo trochu více nazpět, tak kaslík byl za chvíli plný dvoueurovek a některé vyskákaly ven, na zem. Jak jsem byl ale těsně u toho stojanu, abych tam dosáhl z otevřeného okénka, tak jsem nemohl otevřít dveře, abych je sebral. Škvírou mezi zavřenými dveřmi a stojanem jsem zaměřil polohu mincí a škvírou mezi pootevřenými dveřmi, co to s tomu stojanu šlo, jsem je naslepo rukou našmátrával. Fronta ta mnou rostla. Když jsme takto vylovil těch pár mincí, tak jsem projel závorou a byl jsem venku.
Obchvat Dijonu jsem si představoval trochu jinak. V dosti hustém provozu, mě tam nějak chyběly směrovky, kam jsem potřeboval. Na jednom kruháku jsem raději jel tam, kde nebyla zácpa a tím jsme se dostal na výpadovku přímo na sever. Tam jsme se rozhodl, že město objedu po "bílých" silnicích podle mapy. Šlo to vcelku dobře, vesničky byla tak dvou-třech kilometrech. Ale u třetí zase nějak nebyly na křižovatkách ukazatele. Tak jsem ji skoro celou projel po úzkých ulicích. Nakonec jsem se vrátil na její začátek a tam se s mapu v ruce anglicky zeptal. Paní mě sice ochotě odpověděla, ale z té její francouzštiny jsme pochopil akorát to, že tudy někudy ta cesta vede. Dělal jsem, že rozumím a nesedl do auta, že pojedu dál. V tom ale na mé úrovni zastavil nějaký starší pán s autem. Zkusil jsem i jeho - chvíli něco povídal, mávnul na mě a pomalu odjel. Nejdřív jsem myslel, že zaparkuje přede mnou, protože jsme blokovali provoz. Ale on je pomalu dál. Asi mi ukáže cestu - třeba jede stejným směrem. A také že ano - provedl mě vesnicí a kousek dál na křižovatce mi ukázal kudy dál. Sice jsem se vrátil na kraj Dijonu, ale jen proto, abych se napojil na 4-proudou výpadovku, na které už byly směrovky na Autun a Nevers - přesně tam, co jsme potřeboval.
Asi po 8Oti km se ta 4-proudovka napojovala na dálnici na Paříž a jí pokračoval normálních silicích dál. Občas sice bylo město nebo nějaká vesnice, ale byly tam i dost dlouhé rovné úseky, kde se to nechalo hezky rozjet.
Dál šla cesta jako když bičem mrská - typická Francie - stará centra, "vesnické" zámečky, pole střídána pastvinami se skotem ....
Jel jsem dále na Bourges a tam už byly ukazatele na Issoudun. Na letiště jsme přijel v 8 večer a na tachometru jsem měl 1370km. Byl jsem poslední z českého týmu.
Po postavení stanu a ubytování Petr Krejčiřík, co by team-kapitán uspořádal uvodní breafing, kdy nás seznámil s letištěm, místními zvyky a hlavně, kudy a jak se po tamním letišti se třemi drahami pohybovat.
Večer byly problemy s připojením na internet - sice to hlásilo silnou síť, ale nejspíš už byly vyčerpány všechny volné IP adresy pro další uživatele.
ČTVRTEK 27.6. - tréninkový den Už ráno to vypadalo, že by se nechalo letět. Byla vyhlášena povinná tréninková trať - klubky AAT na 2 hod, 15m - AAT na 2:15 a standarti na 2:30 hod.
Postupně se počasí vylepšilo - a letělo se. Francouzskou specialitou je že každý větroň musí mít své lano, které místní pomocníci připnou za vlečný letoun a ten jej zas při sestupu odhodí do určeného prostoru.
Po skončení vlekání se ty lana hromadně sbírají. My jsem říkali, že se jde na špagety - podle toho, jak jsou ta lana zamotána. Občas se stalo, že se pilot v té rychlosti netrefí a lano bylo odhodí trochu někam jinam, třeba do obilí, kde se hůře hledá.
Počasí bylo dobré a tak se nám všichni vrátili nazpět. Dalším místním pravidlem je, že žádné auto nesmí vjet na dráhu - takže po přistání větroně jej místní pořadatelé stahnou na její okraj, kde si ho přebíráme. Mě se zrovna stalo, že Jana přistála tak, že byla místními dopravena do volného prostoru, který se nacházel uprostřed systemu zdejších třech drah a než jsem se dohodl s domorodci, kudy mě tam vlastně pustí, najezdil jsem po zdejším letišti více jak 3km, než se zadařilo.
Večer Jirka Liška (Hosín) prokoukl system přidělování IP adres pro přístu na internet a přidělil nám nějaké napevno. Internet chvíli fungoval, později se celý zhroutil.
V klubovce byla Hanka Trešlová 12. Petra Papežíková 13. a Pavlína Horáčková 16.
STD - Jana Vepřeková 2. Jana Trešlová 3. a Dana Nováková 4
15metrovka - Eva Černá 1. Lenka Kuthanová 4 a Alena Netušilová 12
PÁTEK 28.6.
V pátek k ránu přišly první drobné přeháňky, které vydržely celý den. Vcelku se nic zajímavého nedělo.
Byli jsme objednáni na čtvrtou hodinu na technickou přejímku. Tím, že se neletělo jsme byli posunuti na jednu hodinu.
Odpoledne přeháňky ustávaly a počasí se zdálo být dále bez deště, tak jsme se s Alešem rozhodli, že si na kole vyjedeme na ryby - Aleš den předem objevil potok, tak 8km daleko, kde byly tůňky a nějaké ryby tam zahlédl. Něco se ve vodě sice mihlo, ale rozhodně se to nechtělo nechat chytit. Také tam pluly několikacentimetrové rybičky, které se zájmem pronásledovaly mou třpytku. Po chvilce jsem to vzdali. Byl to potok s velice malým průtokem a občasnýma tůňkama, kde bylo tak 30-50cm vody, takže bylo vidět na dno - a kromě těch třech ryb jsme žádné jiné nezahlédli.
Odpoledne se zase rozeběhl internet, ale nám uměle přidělené IP adresy nefungovaly. Lišák se opět ponořil do jejich systemu a zjistil, že předělali DNS server - a opět nám doporučil zněnu nastavení - a bylo vyhráno - chvála jemu!
SOBOTA 29.6.
Na sobotu byl plánován od dvou hodin letecký den a od čtyř pak slavnostní zahájení.
Už od noci drobně pršelo a vydrželo to zhruba až do poledne. Proto byl začátek leteckého dne posunut.
V původně stanovený čas, půl čtvrté, jsem se, všichni účastníci, sešli za hangárem .....
..... kde jsme čekali více jak hodinu, než skončí letecký den.
Pak následoval slavnostní nástup, při kterém zdejší řečník, který strašně komolil jména, všechny představil. Následovalo několik projevů ...
.... a na závěr bylo drobné pohoštění, při kterém se podávaly děsně tvrdé "precliky" ve kterých byly lískové oříšky a k tomu cidre, bílé i červené víno a jahodová a broskvová šťáva na ochucení těch vín. Ochutnali jsme všechno :o)
NEDĚLE 30.6. - První letový den
Už od rána je jasno - a i jasné, že se poletí.
Letí se polygon se 4 otočnými body. Klubovky 269km, 15metrovky 338km a standarti 311km. Termické počasí by mělo končit kolem šesté večer.
První start je vyhlášen na 12:30 a posléze odložen o 15 minut.
Termika je převážně čistá, na severu v dálce jsou vidět nějaké kumuly. Německému CW se na gridu střihl ventílek, tak odložili start a měnili kolo.
Standarti mají tracking, který se zájmem sledujeme ....
Kromě dvou cizích patnáctek dolétli všichni
Večer jsem jeli na výlet na kole ....
... směr Ségry k jezeru u Mareuil-sur-Arnon a zpět. Cestou byl větrný mlým a nějaký soukr. hrádek u Nouan.
Dnešní výsledky:
Klubovka - Hanka Trešlová - 16, Pavlína Horáčková a Petra Papežíková 17
Standarti - Jana Trešlová - 6, Jana Vepřeková - 7, Dana Nováková - 12
15metrovka - Eva Černá - 6, Alena Netušilová - 7, Lenka Kuthanová - 14
PONDĚLÍ 1.7. - Druhý letový den
Na první pohled by se ráno zdálo býti jako malované - modro nebes, klid - ale v dálce na severu byla vysoká oblačnost, která do brífingu přijela až nad nás. Podle předpovědi by pod tou vysokou oblačností měly být dobré podmínky pro plachtění.
Je vyhlášen letový den:
Klubovka - 269km, Standarti - 317km, 15m - 337km, start je plánován na 12:30hod.
Každé ráno jsou letadla při cestě na grid vážena. Třebaže jsme vodu plnili podle kontrolního vážení při registraci, Eva Černá měla 7 kilo navíc a my dokonce 15 - byli jsem odhaleni a museli jsme na váze vodu upustit .....
Start byl posunut o 15 minut. Počasí se postupně vylepšuje. Lenka Kuthanová musela na chvíli přistát kvůli poruše navigačních přístrojů.
Všichni naši dolétli, kromě Lenky. Opravou elektroniky se zdržela, pozdě odešla na trať a přistála asi 80km po silnici daleko.
Tento den jsme vybojovali dvě denní vítězství:
Klubovka - Pavlína Horáčková - 1 (celkově 13) Hanka Trešlová - 6 (14), Petra Papežíková - 7(15)
Standarti - Dana Nováková - 1(6), Jana Trešlová - 3 (3), Jana Vepřeková - 4 (5)
15m - Eva Černá - 6 (4), Alena Netušilová - 10 (8), Lenka Kuthanová - 18 (16)
ÚTERÝ 2.7. - neletový den
Ráno je na námi poměrně dost vysoké oblačnosti, v Paříži prší a podle předpovědi budou na jihu bouřky - je vyhlášen letový den:
Klub - AAT 2:30, Standard - AAT 2:30, 15m AAT 3:00hod
Na brífingu .......
........ při vyhlášení včerejších výsledků, jsme měli na bedně i našince
První start byl plánován na 12:30, ale postupně byl odkládán až na 14:00. Souběžně s tám byl zkrácen čas letu na dvě hodiny. Nakonec bylo rozhodnuto, že standarti a klubovky mají zrušenou úlohu.
Po vyvlečení patnáctimetrovek jim to bylo zrušeno také.
Navečer bylo vyhlášeno, že se zítra nepoletí a večer, od šesti, bude international party. Začala horlivá diskuze, co tam my, jako Češi, představíme za echt české jídlo. V minulosti todle zmáklo sudové pivo, ale letos se to nějako vůbec nedomluvilo. Jen sem bylo dovezeno několik kartonů Friska. Padaly návrhy jako bramboráky, jednohubky z bagety s pomazákou- vajíčková, česneková ... ale to všechno tak pro 200 lidí.
O půlnoci začalo pršet a my šly spát s tim, že se to ráno dořeší .....
STŘEDA 3.7. - neletový den
od včerejška je vyhlášen neletový den a na 18:00 je v plánu international party
Drobně prší.
Bylo rozhodnuto, navzdory silné opozici, že na international party budeme dělat bramboráky - to si vzal na starost Karel Mareš. K tomu budeme do kelímků nalévat Frisco - na ochutnávku. Z vlastních železných rezerv jsme dali dohromady několik litrů Becherovky - tak bude ještě BeTon.
Měli jsme vytipováno několik zámků, tak jsme odpoledne na chvíli na ně vyrazili.
První na řadě byl hrad ve Villedieu-sur-Inre. Když jsme k němu přišli, zjistili jsme, že už má své nejlepší za sebou - jednak byl vcelku zchátralý a pak, z jeho volné strany bylo golfové hřiště, kam se nejsíš běžně nemohlo - nebo alespoň já - to usuzuji podle nějakého povídání, co se mi jeden tamní pán pokoušel něco vysvětlit.
Dále jsme měli vyhlédnutý zámek Chateau de Villegongis. Cestou jsme potkali dva jiné, ale byly soukr. a obydlené - jeden v La Chapelle-Orthemale a druhý někde kousek za Saint-Lactencin.
Ve Villegongis byly na křižovtakách směrovka k zámku, ale končilo to do vjezdem do parku se zakázaným vstupem. Na tamní, právě otevřené radnici, jsme se za ten zámek zeptali, ale opět byl soukr. a nepřístupný. Poradili nám, že od hřiště je trochu vidět. My šli ještě trochu dále - nízkou kukuřicí - sice bylo trochu mokro, ale vyplatilo se to.
Když jsme se vrátili na letiště, už běželo smažení bramboráků do foroty v plném proudu. Zde se osvědčil můj nový indukční vařič.
V 6 jsme se přesunuli do hangáru ...
No, naše bramboráky měly převeliký úspěch - náš stánek byl poslední, kdo ještě měl nějaké zásoby k nabídnutí. Večírek se celkově povedl. Vynikající byly např. francouzské paštiky, polská Zubrowka ...
ČTVRTEK 4.7. - neletový den
Brzo ráno sice bylo jasno, ale když jsme normálně vztali, už nad námi byla střední oblačnost. Brífing byl posunut na 12:00. Grid byl připraven.
Vyčkávalo se. Obloha byla sice zatažená, a nějaká termika se asi taky vyskytovala, ale pro základny ve 400m byl, zhruba ve dvě, dnešní letový den zrušen.
Navečer jsme si jeli nakoupit do Issoudunu a projít se po městě.
Hlavním cílem byla Basilique Notre-Dame du Sacre-Coeur ....
.... s parčíkem uvnitř nádvoří s arkádami.
Dále jsme viděli bránu Belfry z XII stol, užívanou i jako vězení, kostel Svatého Cyra (Saint Cyr Church), Maidon d´Issoudun at du Berry - jednu z nejstaršÍch budov ve městě.
