Po dvou letech se na německém letišti Hahnweide u Stutgartu opět konal největší evropská letecký old-timerový sraz, na kterém
jsme, samozřejmě, nesměli chybět
.. a takhle nějak to zhruba proběhlo ......
Přípravy.
Když jsme si v zimě plánovali, kam tuto sezonu vyrazíme, jedna z "tutových" akcí bylo toto Old-Timer Treffen a letadlo - Krajánek.
jednak protože má krytý přívěs, jede se s ním poměrně dobře a pak - jeho složení a rozložení je poměrně jednoduché. Tak jsme se tam
přihlásili s "našim" Krajánkem OK-8560, kterého vlasní Česká republika prostřednictvím Národního technického muzea v Praze a Aeroklub
Raná jej provozuje.
Ale pak přišla rána podpásovka. Česká republika prohrála soud ohledně nějakého mezinárodního poškození nějakého kšeftu s krevní
plazmou, či co a nezaplatila peníze a někde v Rakousku a Německu byly podrženy nějaké české obrazy a lokomotiva. A co jiného mohlo
následovat, než okamžitý zákaz vývozu všech věci, které jsou ve vlastnictví Republiky České. Do tohoto balíku patří i tento Krajánek.
No, co s tím? Naštěstí nás opět zachránil náš kamarád z aeroklubu Kladno, Zdeněk Kropáč, který nám, stejně jako na světové rally
Vintage Glider Clubu, co bylo na přelomu července a srpna v rakouském Spitzebergu, zapůjčil Krajánka svého, OK-8193, kterého měl
zhruba tak rok v provozu po GO. Tak jsme ho, za to, vzali s sebou na výlet.
A jak už je zvykem u mých takovýchto trochu delších cest, tak jsem vybral ještě nějaký kulturně-zajímavý cíl. Tentokráte to byl
hrad Hohenzollern, asi 30 km jižně od Stuttgartu, mezi městy Bisingen a Hechingen.
ČTVRTEK 1.9.
Ráno jsem chtěli vyrazit na cestu tak v 6 z ranského letiště ... ale ... jak tomu bývá, vyskytly se nějaké potíže. Vše sice bylo
přpraveno, ale - než jsem do auta a přívěsu naskládaly svoje osobní věci, tak nějaká ta minuta uplynula. Dále jsme zjistili, že na
přívěsu s plachťákem jaksi vůbec nefungují zadní světla. No, byla vytržena celá zásuvky, co je na zadním čele, aby šlo celé sundat.
Ale i přes tuto nepřízeň jsme se hravě přenesli a dráty opět zapojili a nic nám nebránilo vydat se na cestu.
Cestou, někde poblíž hranic, ještě v naší vlasti, jsme sjeli z dálnice, a v přilehlé vísce nakoupili nějaký proviant, abychom
netrpěli od hladu.
Cesta probíhala v pohodě .... na obchvatu Stuttgartu jsme odbočili na Singen ... a asi po dalších 3o-ti km z dálnice sjeli. Všechno
by bylo v pohodě, jen, kdyby nebyly objížďky a uzavírky, jako že jsme hned jednu potkali. Samozřejmě nám hned rozhodila naplánovanou
trasu. Naštěstí po další chvíli jízdy hrad na kopci byl v dálce vidět, tak se dalo směřovat přibližně k němu - a také jsme tam
nakonec dojeli
Hned na parkovišti nastal trochu problem, když nás výběrčí poslal parkovat mezi "normální" auta, třebaže jasně viděl, že my jsme
dobrých 14m dlouzí, namísto toho, aby nás pustil na úplně prázdné parkoviště pro autobusy, co bylo hned vedle. Za to jsem jim
zabrali dvě místa pro osobáky za sebou a ještě jsme v předu a v zadu vyčuhovali ven.
Zbytek na hrad se jde pěšky.
Vstup do hradu "střeží" paní "biletářka", která v malé budce prodává lístky. Přistoupil jsem k okénku a zdvořile německy požádal
o 3 dospělé. "Paní biletářka" mě okamžitě rozhodila nějakou otázkou - zřejmě měli několik různých úrovní vstupného - jak se
později potvrdilo. Neváhal jsem ni vteřinu a přivolal jsem si němčináře Jirku, který právě obdivoval pestrost upomínkových předmětů
v bočním okénku budky. Chvíli se o něčem bavili, ale vypadalo to, že se nejspíš nějak nechápají - výsledkem bylo "ne". To jsem se
zas vložil do hry o nákup lístků a pravil jsem do okénka "najn" a dostal 3 lístky po pěti € od kterých ta paní něco odtrhla.
Přístup do hradu byl takovou dlouhou chodbou - něco jako průjezd .. tunel - šlo se asi jednu otočku šroubovitě nahotu tím tunelem
a pak ještě kousek na nádvoří.
No, co tady budu povídat a přehánět ... bylo to tam hezké ...
... a jak tak couráme po těch nádvořích, nešlo si nevšimnout cedule, kde bylo psáno, že ta zhruba 25 minut bude prohlídka hradu
s průvodcem a vstup do hradu - jako budov, je možný jedině právě s tímto průvodcem. Neváhali jsem a shodli jsme se, že půjdem do
toho. Pro jistotu jsem se šli optat do dalšího "inform-turist-biró", jestli nám tydle lístky, které právě držíme v ruce, do toho
hradu platí - zdejší paní "biletářka" nás po chvilce domlouvání, co vlastně chceme, ujistila, že ano. Tak jsme byli spokojeni
a já ještě poprosil o průvodce v angličtině, abych u toho také měl takový prožitek.
Nastala očekávaná minuta a přisla paní průvodkyně, otevřela dveře do hradu a kontrolovala lístky vstupivších návštěvníků a něco z
nich trhala. Na našich lístkách už nebylo co utrhnout. Šel jsem první. Podal jsem průvodkyni lístek, ona se na něj podívala,
chtěla mi ho vrátit, jako že todle ne - mezitim ji další takový lístek podal Zdeněk a i Jirka. Průvodkyně něco povídala německy
a já jí odpovídal česky, že ta paní v turist-info-biró povídla, že je to takhle dobré a že takhle to platí na prohlídku a hned
na Zdeňka, že jo a ať po potvrdí a ten taky česky, že tydle lístky platěj a .. a ... další návštěvníci se za námi tlačili po
schodech nahoru, do tamté prvé komnaty a my jsme také pomalu postupovali vpřed a vzhůru ... a ... a ... a paní průvodkyně mávla
rukou, ať teda jdeme dál, že nejspíš jsme nějací nechápaví cizinci, než se s nimi dohadovat, že nemají platné vstupenky. V tento
okamžik nám to všechno došlo - při kupování lístků na nás byl vznesen dotaz, jestli chceme "zaplatit" průvodce - protože bychom
mu beztak špatně rozuměli, tak jsme jej odmítli - a to byl právě ten - ta průvodce hradem, kam se jinak nesmí - to kdybychom
věděli, tak by jsme s ochotou těch dalších 5€ zaplatili ... ale už se stalo .... no jo - čeští turisté ...
Uvnitř hradu se nesmělo fotografovat. bylo to tam také hezké - rozhodně to stálo za to. Průvodkyně během výkladu dávala návštěvníkům
občas nějaké otázky z historie - no, několikrát jsem měl chuť odpovědět, ale ještě že jsem byl zticha - byl bych těsně vedle. Bylo
to převážně z historie Evropy - Francie, Rakousko-Uherska, Německé císařství.
Všechno by šlo, jen mi porád bylo divné, že to hrad pruských králů a kolem je-bylo Prusko - co já vím, tak to bylo o dost jinde.
Všichni pruští císaři a králové tam měli svou sochu.
.. až doma jsem si to dohledal - tamní rod Hohenzollernů svými "činy" - "tahy" se dostal do nejvyšších pozic Pruska - a byli
nejdříve pruskými vévody a později z Pruského vévodství udělali království a prohlásili se králem. Mimochodem Hohenzollernové
měli nějaký nárok i na český trůn, ale nakonec na něj dosedl Vladislav Jagellonský. Z rodu Hohenzollernů byl i 5 rumunských
králů, z nich poslední rumunský abdikoval roku 1947. Nebo i několik německých císařů - poslení 3 - od roku 1871 do 1918.
No - je to dosti zamotané ...
V poslední části hradu byl jeho model - tam už se mohlo fotit:
Po prohlídce jsme se vrátili k autu a vyrazili směrem na Hahnweide - ale přímo, hezky podle mapy okreskama, abychom také něco
viděli. Po dálnici by to beztak bylo asi tak jednou delší.
Na letiště jsme dorazili se soumrakem, postavili jsem stan a šli spát.
PÁTEK 2.9.
Ráno bylo počasí takové všelijaké - spíš zataženo a vypadalo to i na déšť. Rozhodli jsme se neskládat Krajánka a jet někam
zas lehce nakoupit nějaké pečivo, že až se navalí davy diváků, tak se nikam nedostaneme a hlavně dotankovat naftu - rovnou už
na zpáteční cestu.
Vyrazili jsme do městečka směrem, kterým jsme včera přijeli, tj jižně od letiště, jménem Nürtingen.
Zaparkovali jsme v podzemní garáži v centru - mimochodem tam měly "dámy" své vyhrazené stání - krapíček širší a hned u vjezdu :o)
Prošli jsem se po náměstíčkách - vcelku hezké ....
... a když začalo pršet, tak jsme se schovali v kostele svatého Laurentiuse.
Po přeháňce jsme ještě prošli zbytek centra města a jeli k pumpě. Pak jsme se stavili v Nettu nakoupit. Cestou nazpátek jsme si
všimli nějakých ukazatelů na zbytky římské osady - no všimli jsme si toho už na náměstí, kde byla turistická mapa města. Bylo to
nedaleko, tak jsme zajeli ještě tam.
Na kraji městečka, na kopečku, mezi rodinnými domy, na konci ulice byly kamenné základy římské vesnice - kousek odsud
probíhala hranice římského impéria, tak tam stálo město-vesnice s vojenskou posádkou a nějakými lázněmi, jak tenkrát bylo zvykem.
Po návratu na letiště bylo létání už v plném proudu.
impozantní byl přílet, a dva průlety šestice Junkersů Ju-52
Stojánky se zaplňovaly neustále přilétávajícími letadly - přiletěl i choceňský brigadýr s původním Dorisem.
V Offisu jsme si vyřídili náležitosti ohledně přihlášení nás a Krajánka a ... nastal další, drobný, problem. Co by to byl za výlet,
kdybychom se několikrát nemuseli pohádat, nebo dělat "blbý", či jinak vylizovat z takových normálních prekérek.
Nějaký rozhodnutím
bylo stanoveno, že k jednomu letadlu mohou být dva lidé jako "posádka" - mohou se pohybovat mezi letadly a ostatní jsou jako
diváci. Sice jsme trochu protestovali, ale nakonec jsme s tím souhlasili - Jirka se Zdeňkem si vzali visačku "pilot" a já "divák",
že to případně nějak ukecám. Chvíli to tak i fungovalo, ale postupně ostraha prostoru s letadly byla četnější a i přísnější. Zhruba
u každého druhého letadla stál vyhazovač a snažil se mě vykázat na druhou stranu plotu. Pracně jsem jim furt vysvětloval, že tam
patřim, ale čím to bylo častěji a i oni byli více neukecatelní, tak jsem to vzdal a šel se "pohádat" do offisu. Hlavnim problemem
bylo, že tam byl furt nával a chaos. Přilétnuvší posádky se pořád přihlašovali, vyplňovaly se papíry s údaji o lidech, letadlech,
zařizovalo se ubytování, tankování .... vydávaly se tam housky a salámky a kafe - jako "občerstvení" pro posádky ... a do toho já
se přišel "pohádat" o povolení ke vstupu. No, co Vám budu vyprávět - bránili se, cukali, vymlouvali, že to fakt nejde, že na jedno
letadlo mohou být jen dva "piloti" a zbytek jsou "diváci" - a já zas, že takhle to může fungovat u motoráků, ale plachťák potřebuje
větší péči - že ten bez více lidí prostě nefunguje, musí se složit - už to je náročné, sám po zemi také nejede, navíc my nemáme ani
kolečko, takže další probemy navíc - no - nařikal jsem a lomil rukama - až se nade mnou slitovali a vyměnili mi visačku z "diváka"
na "pilota". Jak jsem ji měl, tak jsem schválně chodil kolem vyhazovačů, co si mě pamatovali, jak mě vyhazovali a všem jsem jim ji
ukazoval, že teď už tam patřim ... :o) - něco jako v nějaké epizodě Mistr Bean.
My jsme Krajánka nevytahovali - jednak bylo už odpoledne, neměli jsem hangárování - takže večer zase složit do přívěsu a pak,
vypadalo to, že zas něco přijde ...
Z plachťáků tam byli třeba - "muj známý" Slingsby T-21 nebo francouzský Fournier - s tím se pojí další zajímavá příhoda, která se
stala, neštěstí ne nám, ale já byl u toho ....
Ne, že bych byl nějaký "trablmejkr" nebo jiný potížista, ale za todle fakt nemohu:
Jak tak jsem mezi plachťákama, začalo to čím dál víc vypadat, že přijde zas nějaká přeháňka. Majitelé plachťáků to začali balit
a plachťáky přesouvat směrem do hangáru. Já jsem pomáhal Slingsbymu - vedl jsem jej za křídlo a majitel řídil auto. Za námi jela
Francouzska v tom modrém VW a tahla Fourniera. Už cestou začalo lehce krápat. Přes hlavní bránu v zábradlí jsem dojeli k hangáru.
Jak tam bylo plno diváků, tak jsme se jimi s těma plachťákama museli pracně prodírat.
.. a pak se to stalo:
Francouzska odstavila Volkswagena vedle hangáru a z jeho přední části stoupaly nějaké šedé dýmy. Zhruba ve stejný okamžik těsně
kolem nás, po hlavní
příjezdové cestě na letiště, směrem z letiště pryč, projeli houkající hasiči.
Francouzi začali obhlížet jejich dýmající auto. Lehce jsem přehlédl situaci a bylo mi jasné, že VW jede na jednotku trochu rychleji,
než my jsem tahli Slingsbyho a tak ta slečna, aby nám nenajela na paty, co chvíli protočila spojku, až se z ní začadilo. Domluva
s Francouzem je fakt těžká, ale ta slečna uměla anglicky - tak jsem jí to vysvětlil a ona zas jemu. Ale i tak to bylo to složité, neboť
se do toho míchalo plno přihlížejících diváků.
Už by to bylo vyřešené, že je to přehřátá spojka, že to neni nic vážného, ale ....
... V tom se nic netušícím davem diváků začaly prodírat nazpět houkající hasiči a zastavili kousek od nás. Z auta, jak blechy z
krabičky vyskočili 4 osoby ve skafandrech a dýchacích maskách a začali směrem k nám rozbalovat hadice. Jejich strojník zapnul čerpadla
na cisterně. Už nechybělo moc a francouzský Volkswagen schytal plnou vodní. V tom mi to došlo a i něco v tom smyslu jsme zaslechl v davu
- někdo nahlásil, že tu hoří auto.
Vmísil jsem se mezi hasiče velice laickou němčinou a pak i mou angličtinou, jsem se jim snažil vysvětlit, že nic nehoří, že je jen
"hajs kuplung" .. že už je to dobré.
Těžké chvíle rozhodování. Z přetlakované cisterny, drobnými pramínky, stříkala voda snad ze všech ventilů, co tam byly. Francouzi se
drželi za hlavu
a všemožně se snažili zachránit své auto před utopením. Hasiči museli jít do akce a tuhle prekérku zdárně vyřešit.
Sice se mi je podařilo přesvědčit, že vlastně nic nehoří, že vodní útok není třeba, ale pořád tam chtěli lít vodu.
Snažil jsem se jim teda ještě vysvětlit, že by to nebylo zrovna dobré do toho motoru že je to tam plné elektroniky,
že by to zničilo počítač. Asi jsem je trochu přesvědčil. Sundali dýchače, ubrali obrátek na čerpadlech a přinesli ruční "špricku" s vodou a
že malým proudem studené vody budou tu spojku chladit, aby se od ní neseškvařily kabely a nevznikl opravdový požár.
Mezitím přešla přeháňka a zas bylo dobře a hezky ....
Catalina je vcelku běžné letadlo - amfibie - ale měla tam "kamaráda" z dob, kdy Sikorski začínal dělat letadla, než přešel na
vrtulníky - létající člun Sikorski S-38, konstrukčně z roku 1928, ale žádný ze 110 vyrobených kusů se nedochoval - toto byla
jediná, replika z roku 2oo2.
... a by večer ...
venku na stojánkách probíhala světelná show ...
.. a v hangáru hrála skvělá rock´n´rollová kapela .. se stylovými obleky a účesy ... a hráli - fakt nádhera ....
SOBOTA 3.9.
Sobotní ráno bylo jak vymalované. Mraky v noci odpluly a co víc si přát ..... no, posuďte sami .....
... jen posnídat a k letadlu!
Cestou k zaparkovanému "tranďáku" jsme minuli Mustanga s otevřenými křídelními zásobniky ke kulometu.
Francouzský "netopýr" Fournier využil jednoduchosti hangárování a létal od časného rána.
V koutě letiště jsme složili Krajánka a přemístili se mezi ostatní plachťáky.
Území dvouplošáků - Bücker Jungmann 131 - některé z nich byly novodobě vyrobeny v letech 1998-2007 - v Polsku, podle dokumentace,
kterou kdysi zakoupila TATRA a vyráběla licenčně tyto Bückery pod názvem "TATRA 131".
Jako nějaký brouk protahující své krovky Grumman TBM Avenger rozkládá křídla.
Zlatým hřebem letošního ročníku byl Messerschmitt Me 262 B1-A, vyrobený v roce 2005 .... s motory General Electric - Jet 2xGE CJ-610-9,
který jen přilétl a zas odlétl.
Původně, v programu, měla být půlhodina na předvedení několika plachťáků, tak čtyř ... pěti. Krajánek byl v užším výběru. Celé
odpoledne jsme se střídali v držení stráže, kdyby přišel povel "vzhůru do nebes". V jednu chvíli už před námi stála vlečná
("náš" Brigadýr) s lanem. Ale nakonec se na plachťáky vůbec nedostalo - teda kromě akrobacie.
Efektní byla akrobacie letounem Hawkwr Sea Fury FB11, kdy se mu z dýmů za křídly dělala kolečka, která následně prolétával ....
cvičný XXX
Na letošním ročníku se sešlo 6 "Štorchů" ....MS 505 (Storch), MS 505 Criquet (Storch), MS 506L / Storch, Fieseler Storch Fi 156 C-7,
Fieseler Storch Fi 156 C-3, Slepcev Storch (Replika Fieseler Storch Fi 156
Dalším zajímavým typem, který se přilétl jen předvést, byl tento "dopravák"
Zástupce obojživelníků - Catalina společně se Sikorski S-38 "Flying Boat"
Jak je Calina veliká je trochu vidět na srovnání s trojplošníkem Fokker DR I „Dreidecker“
Po celý den probíhaly vyhlídkové lety na Junkersech Ju-52. Zde North American P-51D Mustang čeká, až přistane Ju-52 s "kunčaftama"
aby mohl vlétnout na letovou ukázku.
Večer jsem Krajánka složili do přívěsu a šli si užívat další hangárpárty, ale s jinou kapelou ... a světelné show na stojánkách ....
NEDĚLE 4.9.
Nedělní program byl vcelku shodný se sobotním, jen, pro nás, na několik deatilů. Stejně jako minule, jsem se rozhodli už nevytahovat Krajánka,
nechat ho složeného - má-li tam být v té necelé čtyřstovce letadel o jedno míň, že ..... a pomalu se připravit na lehce popolední
odjezd domů - přeci jenom s tímto přívěsem těch 550km nějakou tu hoďku zabere, tak abychom domů přijeli nějak "normálně", když se v
pondělí hned zas jde do práce ...
Tímto jsme měli jasný program - ráno posnídat a jak oschl stan, tak sbalit saky-paky a mezi jednou a druhou odpolední vyrazit k domovu.
Letový program byl stejný jako v sobotu. Ráno, než začal ve vzduchu být zmatek, tak vzlétlo několik plachťáků - díky tomu, že
byly hangárovány a přivztali si, tak byli připraveni letět v době ranní nečinnosti.
Mustang řádil jak za mlada .....
Z dalších Čechů tam byli "AN-2 Czech Dispay Team". Nevím, čím to je, ale na to, že nás Čechů tam jen pár, tak s náma "plachťákama"
se bavil jen "Brigadýr" a divácká parta z Ústí nad Orlicí a okolí.
A opět přilétnuvší dvojka Messerschmitt Me-109 a Messerschmitt Me 262 B1-A.
.. a ještě jednou Grumman TBM Avenger rozkládající svá křídla ....
Málem bych zapomněl na našeho maďarského přítele Lazsla Revy, který zde byl s "novým" letadlem - ve spolupráci s týmem leteckých
inženýrů postavil nádhernou repliku XXXX. Měla jen jednu drobnou chybku - celá konstrukce, kdysi létajícího typu, byla oným týmem
přepočítána a poupravena, aby bezpečně vyhovovala dnešním požadavkům, čímž vzrostla její hmotnost natolik, že původní motor už
nedokázal toto letadlo vznést do vzduchu .... :o(
.. a když nadešla "naše" hodina, rozloučili jsem se přáteli a vyrazili domů. Ku podivu jak sama cesta, tak celá neděla proběhly úplně
hladce, bez žádných "prekérek", což byla tak trochu nuda, ale v pohodě.
Domovské stránky této akce jsou:
http://www.wolf-hirth.de/ott11_en/