Francie o6
Ve dnech 11.8. až 20.8. jsem se svoji drahou manželkou, Leničkou, v rámci předání Hüttera 17b v Belgii a návštěvy VGC Rally ve Francouzském Angouleme trochu cestoval po Francii.
čtvrtek 10.8.06
pátek 11.8.06
Vstávalo se časně - v půl pátý ráno. V půl 7 byl Hütter připraven k záletu na ranském letišti. Nebylo jiného řešení, než použít autovlek. Navíc jsme tam
byli pouze ve čtyrech lidech, z toho jeden letěl, druhej táhnul, třetí držel křídlo a čtvrtej filmoval, fotil a tlačil.
Kolem desátý hodiny jsme měli éro v tranďáku a vyrazili jsme. My do Belgie, Jirka Leník s Krajánkem rovnou do Angouleme.
Valim to kilo deset po dálnici na Dortmund a v tom něco cuklo - okamžitě koukám do zrcátek co to bylo, ale akorát jsem viděl jak něco zmizelo pod
autobusem, který jel těsně za náma. Nic jinýho nebylo vidět, jen na pravym blatniku u přívěsu se nějak divně mrská zástěrka. Za chvilku se domrskala
a okamžitě ji přejel autobus. Asi za 3km bylo odpočívadlo.
Zastavili jsme - pravé kolo u přívěsu bylo svlečené na plátno, trochu dezénu se zachytilo pod vozem na nápravě. Dal jsem rezervu a pokračovali jsme
dál.906km
sobota 12.8.06
V sobotu drobně poprchávalo. Pan domácí nás provedl po jejich zahradě a ukázal nám několik rozložených plachťáků v různých přístřešcích a v rámci čekání na
konec deště, abychom mohli složit Hüttra nám doporučil nějaká zajímavá místa ve Francii. Pršet nepřestávalo, tak jsme jeli éro složit do nedaleké haly,
kde u tamnějšího sedláka měl Bruno uskladněný další plachťáky. Jako pikošku bych dodal, že jsme tam viděli celkem asi 8 přívěsů na přepravu plachťáků a
všechny měli stejnou espézetku - holt jinej kraj jinej mrav.
Zhruba kolem druhý hodiny odpoledne jsme vyrazili na cestu - směr dálnice a Francie. Bez přívěsu to šlo jak po másle. Hned na první pumpě ve Francii
jsme si zakoupili francouzský autoatlas - nemělo cenu ho pracně shánět tady v Čechách, když tam je maj na každym rohu.372km, celkem 1278km
neděle 13.8.06 399km, celkem 1677km
pondělí 14.8.o6
Cestou z "nocoviště" ....
... jsme navštívili zříceninu hradu Féodal
Když jsme dorazili do Dieppe, zajeli jsme na pláž. Fučel vítr, a bylo tak 18st. a zrovna odliv, takových dobrých 5m, takže jsme chodili
po mořském dně a sbírali ňáký škebličky. Prý to tam vonělo mořem, ale podle mě tam smrděla rybina z mořských chcíplotin.
V městečku Fécamp, se prý kdysi vyráběl eliksír života nebo lásky, či čeho, což připomínají obrovské křivule před opatstvím.
Počasí se zhoršilo - začalo pršet.
Další zastávkou byl Etretat, kde jsou takovýdle skalní útvary, který nejspíš vytvořilo moře.
Přestalo pršet, fučel strašnej vítr a odpoledne vyšlo trochu i sluníčko, takže se konečně nechalo něco vyfotit.
Jsou tam docela pěkné procházky, nahoře po útesech na pobřeží - zašli jsme ke kostelíku a trochu se tam prošli - dalo by se tam strávit
několik dní, ale už jsme zase potřebovali ject jinam....
... přes most "Pont de Normandie", který výškou 180m a délkou 2,1km patří k desti největším mostům na světě (taky přejezd stál 5€). Jen tak mimochodem
je na něm 4-linka pro auta a chodníky pro pěšáky a je přes řeku La Seine u města Le Havre, která se tam vlévá do moře.
Pokračovali jsme k jednomu
z hlavních cílů cesty - zámku Mont Sant Michel. Cestou po dálnici jsme na pumpě dali sprchu.
Původně jsem si tento zámek chtěl vyfotit při západu slunce, proto jsem
tam taky jel, ale nějak to nevyšlo - když byly ty nejlepší červánky, tak jsme zámek viděli z dálnice vzdálený na obzoru tak 10km. Ale i noci byl pěkný,
bylo tam sice dost lidí, ale docela to ještě šlo. Na "nocoviště", zase na parkovišti s karavany jsme ze zámku odjížděli tak v 11hod v noci.
To zrovna vrcholil příliv. Vyasfaltované parkoviště na mořském dně bylo zaplavováno rychlostí loudavé chůze.
Ráno jsme na Mt St Michel dorazili tak kolem osmé hodiny. To jsme na tom trochu vyzráli - na parkovišti bylo dost místa a v uličkách St Michel
ještě nebyly návaly. Narozdíl tomu, co jsme v noci odjížděli a kolem městečka bylo moře, tak po ránu to tam vypadalo jako vypuštěný český
rybník před výlovem - a kvůli tomu jsem jel 1,5tis km!
Zakoupili jsme "multi" vstupenku do čtyrech muzeí - k našemu zklamání, na tak turisticky významném místě nebyli, ani tištěný, průvodci v angličtině.
Postupem času do zátoky začala, rychle, přitékat voda, stejně jako přibývalo turistů. V poledne se po úzkých uličkách skoro vůbec nedalo volně
chodit a člověk byl unášen proudem návštěvníků - díky tomu jsme vynechali čtvrté muzeum -
v tom davu jsme ho nenašli a už jsme neměli sílu ani
chuť se někam prodírat. Navíc mořská voda zaplavila nejniže položené parkoviště a u toho, kde jsme měli zaparkované auto, lehce šplouchala přes
tak 30cm násyp ze štěrku lehce na asfalt. Rozhodli jsme se ukončit prohlídku a vrátit se k autu, jednak jak bude pokračovat příliv a jednak že dáme
něco k obědu. Než jsme poobědvali "krojcanty" s čokoládou a
housky se sýrem a paštikou, skončil příliv a moře začalo zase rychle odtékat pryč - honem jsem běžel vyfotit St Michel alespoň trochu obklopen vodou -
zase jsem to prokaučoval, jako s těma červánkama. Ale aspoň trochu se mi toho moře povedlo vyfotit. Po obědě jsme vyrazili po silnici kopírující
pobřeží směrem na Cancale. Celé pobřeží bylo lemováno ledabyle poházenýma loďkama, které se vlivem odlivu válely na suchu.
Podobné to bylo a kempama na pobřeží - byly přímo na břehu ale při odlivu měli moře až 2 kiláky daleko.
Cancale jsme jen projeli a zastavili se na mysu Pointe du Grouin, kde byla vyhlídka a maják. Rovněž St-Malo a Dinard jsme viděli jen z auta. Sice
jsme měli na tyto města reference na starý přístavy a vojenské pevnosti, ale tlačil nás čas - měli jsme vyhlédnutý Cap Fréhel.
Tady není co psát - strmé útesy, nahoře porostlé nekonečnými vřesovišti - mj. zde byly ještě nějaké žlutě kvetoucí rostliny, které vypadali jako
ostnatý drát - občas jsem zastavil někde při kraji silnice, abychom se pokochali tou krásou - měl jsem obavy, aby nám ty prevíti nepropíchli kolo.
No prostě nádhera - B R E T A Ň !
Počkali jsme až sluníčko spadne do moře, skočili do autíčka a vyrazili dál - nejbližší cestou na dálnici a na západ - nocovali jsme na dálniční
pumpě u Marlaix.
Jen tak pikoška - tadle část Bretaně se nachází na druhá straně od "Grinče" (západní 1/2_koule) ale časové pásmo se nemění -
západy slunce tam byly poměrně pozdě - konkrétně tendle byl po 3/4 na 9. Narozdíl tomu, jsme 3 neděle nato
strávili týden v Chorvatsku - tedy stejné časové pásmo, ale na druhé straně - tam slunce zapadalo kolem sedmý.
234km, celkem 1911km
úterý 15.8.o6
Ráno jsme dali snídani a vyrazili na další cestu - ještě kousek po dálnici a pak na Roscoff - přístav v bretaňské provincii Finistére (konec světa)
- úplně nejvíc západní část Francie (zhruba 4. poledník, ale na druhý straně). Podle toho pobřeží to fakt vypadalo, že tam Svět končí a dál je
už jen voda (a lvi?).Roscoff bylo docela normální městečko na takovym mysu - vyhlídka s kapličkou - normálka.
Kousek v moři byl ostůvek, kde město pokračovalo,
vedl tam sice most, ale kvůli lodim jen do 1/2 vzdálenosti, zbytek bylo třeba dojet při odlivu po dně - takový věci už nás ani nepřekvapovaly.
Další cesta vedla opět po pobřeží. Původně jsme měli už namířeno na další "speciality" Francie, zejména Bretaně - kamenné stavby jak -
Na objevivším se dně bylo mraky škebliček -
některý z nich máme doma. Když jsme se nabažili, opustili jsme moře, tada to typický bretaňský a útesama, protože ještě nějaká pláž byla v plánu,
a vyrazili do vnitrozemí. První na řadě byl menhir u Brignogan-Plage. Ten jsme měli skouklej vcelku hned. Pak zase velký přesun, po "červený"
na jih a na dálnici.
Měl jsem vyhlédnutou "velkou" kalvárii u městečka Pleyben. Představoval jsem si to
o dost velkolepější, než třeba kalvarie v Nitře,která je fakt pěkná a rozhodně stojí za to. Tadle byla něco jinýho - byla to jen jedna zastávka
a ostatmí jsou až několik (desítek) kiláků daleko. Inu, velká země, tak to maj roztahanější - Slovákum na to stačí jeden kopeček.
Znova do auta a přes 100 kiláků po dálnici směr Vannes - cílem byl Carnac - světoznámý místo s útvarama ze šutráků, o jejichž významu je snad
tolik teorií, kolik vědátorů to bádalo.
Od teorií o kosmických přístavech, přes keltské pohřebiště a mega kalendáře až po teorii,
že to v podstatě nic neznamená a bylo to postaveno jen - tak. Toudle teorií jsem se inspiroval a začal jsem něco podobnýho, ale v menšim,
stavět na zahradě. Hned u silnice, před obcí Plouharnel jsme v lesíku objevili Dolmens de Mane-Kerioned (z 3.500BC).Po příjezdu do Carnacu,
jsme se rozhodli navštívit poloostov Quiberon,
se stejnojmenným městem. Bylo navečer, začínal příliv. Jediná silnice na
několikakilometrovém náspu spojovala poloostrov s pevninou - v protivce byla totálně ucpaná, náš směr byl volný - zase jsme s tim vypekli - večer
se všichni vraceli zpět - my měli volno, jak silnici, tak "free" parkoviště. V Quiberonu jsme se prošli po pláži,nakoupili "krojcanty" a jeli
zpět na pevninu hledat nocoviště.
Protože bylo ještě málo hodin, chtěli jsme vzít místo v některym z mnoha kempů. Cestou jsme míjely obrovský kamenný řady, které byly připravený
na ráno. Tak jeden kemp byl plnej,
druhej neměl recepční(ho) a ve třetim byl odkaz, kde by se měl recepční nacházet, ale tam nebyl - tak jsme si to tam prohlídli, použili jejich
sprchy a odjeli zase na parkoviště mezi karavany, ohřáli chalupéřskej guláš, uvařili rejži - jediné teplé jídlo na naší cestě, a šli spát.
404km, celkem 2315km
středa 16.8.o6 625km, celkem 2940km
čtvrtek 17.8.o6 189km, celkem 3129km
pátek 18.8.o6 371km, celkem 3500km
sobota 19.8.o6 715km, celkem 4215km
neděle 20.8.o6 1257km, celkem 5472km
závěr
Ráno jsme jako obvykle vykonali ranní hygienu ve škopíčku, v autovarce uvařit vodu na čaj, pojedli "krojcanty" se sýrem, paštikou, čokoládou a
tak a začalo pršet. Tak jsme se rozhodli nejdříve navštívit nějaké ty aligmenty v nedalekém Locmariaquer, s tim že než tam dojedem najdem to a
skouknem třeba pršet přestane. Nepřestalo. No, ten Locmariaquer byl od našeho nocoviště tak 7 km daleko a díky skvělýmu značení na silnicích
jsme to našli bez problémů.
Toto "naleziště" bylo na malinkym kopečku hned za městečkem a bylo oplocený. No, když už jsme tam teda dojeli, tak sme holt pustili nějaký to
"éčko" za vstupenku. Velice mile mě překvapila paní biletářka otázkou od kud jsme. "From Czech Republic" jsem pravil a ta paní biletářka něco
pohrabala v šupleti a s úsměvem mi podala průvodce v ČEŠTINĚ na složeném barevném A4 papíru. No děkoval jsem jí ještě za rohem -
to byl jediný případ, kdy na nás byl vzat ohled že nejsme frantici a ani nemluvíme po jejich a rovnou na nás s češtinou
To mě fakt dojalo! Takže v tom Locmariaqueru bylo: Muzeum s obrázky, jak byly tyto stavby restaurovány. V kinosále běžel ve smyčce film o
vzniku těchto kamenných útvarů v Evropě, před 4 - 5 tis let BC.
Největší menhir v Evropě, snad i na celym světě - Le Grand Menhir Case, původně měřící okolo 10m,
který byl kdysi poražen a při tom se rozlomil na 4 kusy. O kousek dál je obrovský dolmen - Le Table des Merchands.
Drobný déšť sice neustával, ale my se vrátili ke Carnacu. Kamenný řady byly několik kilometrů dlouhý, přrušený např. silnicí, potokem a tak, ale
ale hlavně vše bylo za plotem. Něco jsme shlédli z auta, někde jsme zastavili a z poza plotu se
pokochali a udělali nějakou tu fotečku,
jako třeba tento dolmen, co byl hned u silnice. Na chvíli jsme se zastavili v muzeu prehistorie. Jednak tam bylo mraky lidí a pak jsme měli
špatný zkušenosti s třetí řečí, tak jsme si prohlídli jen vestibul a vyrazili dál. Směr Plouharnel a Erdeven. V Ploharenu, na návsi, byl Dolmen
de Crucuno ze zhruba 4tis BC,
jehož horní kámen má okolo 40t. U silnice berem dle ukazatele odbočku na dolmem a v lesíku, zase kousek u silnice je Dolmen de Mane-Groh. Je sice
trochu pobořený, ale i tak je poznat, že měl chodbu a pak něco širšího jako místnost. Těsně na začátku městečka Erdeven se přímo projíždí oblastí
s kamennýma řadama Aligments de Kerzerho. Na rozdíl od Carnacu nejsou tak rozlehlý, ale zato se může
chodit mezi nima. Dokononce i děšť se zmírnil jen na mrholení, takže jsem si to tam prošli. Až na ty louže to šlo. Tady bych si dovolil pochválit
froncouzský dopravní značení, kterýmu u nás říkáme "jiný cíl". Díky tomu jsme neměli problémy cokoliv najít - stačí jet po silnici a sledovat značky,
a při hnědé šipce s takovym "hrbatym" kolečkem zatočit a je to tam!
Dál jsme se píchli na dálnici, opustili Bretaň a pálili to na jih s vidinou koupání v oceánu. Zastavili jsme, až po necelých 600km, pár minut po půlnoci,
těsně před koncem dálnice za Bordeaux, směrem na Arcachon.
Ráno byl náš první cíl největší duna v Evropě Dune de Pyla. Ta patřila mezi naše hlavní zastávky. Opět jsme s tin tak trochu
vypekli - k duně jsme
přijeli tak kolem 1/2 desátý a to tam nebylo ještě mnoho turistů, takže pohoda. Takže tato duna se zvedá přímo od hladiny Atlantiku a to do výše
117m a tahne se několik kilometrů. Na závětrné straně, tedy do vnitrozemí končí v borovym lese, do ktrého se neustále posouvá, což bylo vidět v
restauraci těsně pod dunou,
jak se jim její úpatí už leze na terasu. Na vrchol duny vedou plastový schody, který jsou pokroucený, jak duna mění tvar. Je to v podstatě hromada
jemnýho písku. Sestoupili jsem až dolu k oceánu. Voda byla docela chladná a kupodivu nefoukal ani vítr a oproti včerejšku bylo teplejc - aby taky
ne, vždyť jsme se přesunuli o 300km na jih!
Cesta dolu byla v pohodě, ale nahoru to šlo trochu hůř. Na 1 krok do kopce se člověk zaboří o 1/3 kroku nazpět - to byla pěkná zrada. Když jsme
opět vyšli nahoru, už tam proudily mraky turistů. Po schůdkách jsme se prodrali proti všem, v přilehlých stáncích zakoupili nějaké ty suvenýry,
já jsem si přečet mapy okolí a vyrazili jsme hledat nějaký
pěkný kemp na pobřeží, kde bysme se na chvíli uhnízdili do zitřejšího odpoledne,
kdy nás zase čekal přesun.
Představa "ideálního" kempu byla - písčitá pláž přechází do (borového) lesa, ve kterym jsou stany a chatky - něco takovýho jsem kdysi zažil v
Bulharsku u Černýho moře.
Podle mapy jsem měl vyhlídnuto několik kempů nedalako od duny - ty jsme snado našli
- byly hned u silnice, ale mezi kempem a mořem byla 100metrová
duna, kterou bylo nutno nějak překonat. Za několik kilometrů byly, zhruba po dvou kilometrech, tři veřejný pláže - jen pláž sociálky, parkoviště se
stánkem kreperie - se zákazem kempování. Tady jsme se vykoupali a pokračovali dál. Na parkovišti jedný z těchto pláží bylo možno parkovat karavanama
.
Pokračovali jsme dál podle pobřeží na jih - kempů jsme míjeli mnoho, ale nejbližší k moři byly tak 1,5km. Při další sestě na jih jsme objeli vojenský
prostor, kam občas přiletěla stíhačka nebo vrtulnik. S přibývajícími kilometry a postupujícím časem rostla nervozita na palubě - v městečku
Vieux-Boucau-les-Bains, odkud již bylo vidět pobřeží Španělska jsem změnil kurz cesty na zpět a zastavil až na pláži Plage de Lagune - to je ta
nedaleko od duny, kde byla možnost kempování karavanů, mezi nimiž jsme taky zakotvili.
V pátek jsme skoro celej den strávili povalovánim na pláži a skotačením v obrovských vlnách Atlantiku, který chvílemi dosahovali 2m výšky. Pláž
byla pozvolná a moře u břehu mělké a hlavně dlouhá a široká, takže i když tam bylo docela dost lidí, byli rozptýleni. Slunce pálilo, ale fučel
od moře docela silnej vítr.
V šest hodin navečer jsme měli sbalíno a vyrazili jsme z Plage de Lagune směrem na Bordeaux a Angouleme. Jen tak na okraj - když jsme v 6
odpoledne opouštěli pobřeží, bylo na pláži nějakých 22st a po 30km, na dálnici to bylo 28st - to by vysvětlovalo, proč přímo na pobřeží nejsou
kempy a od 5km jich jsou mraky.
V tom celym shonu při přípravě cesty jsem neměl přesně zjištěný příjezd na letiště v Angouleme, ale našel jsem ho hravě - už tak nějak, za tu
dobu, mám čuch, kde by se takový letiště nacházet. V 9 večer jsme se setkali s našincem Jirkou Leníkem na zakončující párty, kde už bylo vše snědeno
a zbejvalo jen několik hltů nějaký kořalky, s kterou jsem si připil se známejma. Pak jsme se přesunuli do ležení Malešků, kse jsme dali "lehkou"
večeři a šli spát. Ještě před usnutím jsem s Jirkou probíral pozvání do Savojska - na letiště Chambery.
V sobotu ráno poslední účastníci VGC Rally balili a odjížděli, zhruba 1/3 jich odjela už ve čtvrtek a pátek. Krajánek už byl sbalenej, Jirka jen
přibalil stan, my si to tam trochu prohlídli, když už jsme vážili těch 3 a 1/2 tisíce kilometrů (pikoška - Jirka Leník tam jel z Raný rovnou,
s malou zastávkou v Paříži, a měl na tacháku 1500km, tedy o 2 tisíce míň než my). To letiště bylo vcelku nový a trochu mě
připomínalo stavby v Alma-Atě (tam jsem taky nebyl). Na druhý straně města Angouleme byla atomka, nad níž nedoporučovali lítat (pikoška - u nás
máme kolem atomek asi 30km mrtvej kruh). Rychle jsem rozhodl, že když nám vypadl z programu den na letišti,
tak jsem se nechal zlákat pozvánkou
do Savojska, že se zajedeme ještě podívat na Mont Blanc, do Alp - na Savojské Chamonix už nám nezbýval čas.
Tak tedy jsme se rozloučili a v 1/2 11 vyrazili s tím, že nejdřím potřebujem nakoupit nějaké zásoby na naftu - to se nám povedlo v "hyper-marketu"
v Angouleme. Tam jsme taky nakoupili nějaké víno - samozřejmě Bordeaux,
jako presenty domů. Po nákupu a natankování jsme vyrazili na Limoges - trošku dálnice ale víc jako státovka. Z Limoges jsme zamířili na
Clermont-Ferrand - nejdřív po státovce, ale to nemělo vejšku - samej kruhák a vesnice, tak po 15 km jsme se vrátili do Limoges - při tomto
návratu jsme se minuli s Jirkou s Krajánkem - a zvolili jsme 30km zajížďku na placenou dálnici - to byla jízda. Z dálnice jsme v dálce
viděli siluetu Francouzskýho středohoří. Dál po dálnici na Lion, přes St-Étienne. Z Lionu na Chambery, tam se začalo stmívat - míjeli jsme letiště,
který Jirka později v noci trochu nemoch najít. Na poslední dálniční odpočívce před Albertville jsme přenocovali. ... Jo pro znalce počasí -
celou cestou napříč Francií bylo bombový plachtařeký počasí - přímo nebeský dálnice....
Již tradičně v noci pršelo - ráno bylo v horách nádherný - modrý nebe a mraky v půlce kopců. Vyrazili jsme vzhůru pod Massif du Mont Blanc do
Chamonix -Mont-Blanc. Cestou byla v horách nějaká objížďka, tak jsem trochu potrénoval posilovač řízení, brzdy sjezd docela v pohodě ubrzdil
sám motor. Počasí se v horách trochu
zhoršilo, jen pršelo a mraky se válely po zemi - v údolí se to tlačilo do dýzy a kondenzovalo. Chtěl jsem zajet k ledovci - co by to bylo za
dovolenou u moře, abysme si cestou nešáhli na sníh.. ale lanovka zrovna nejezdila, pršelo a silnice přímo k němu nevedla. Tak jsme pokračovali dál
do Chamonix - tam to bylo stejný - déšť a nízko
mraky. V Chamonix-Mont-Blanc jsme se trochu zatočili, popojeli ještě pár kiláků dál údolim a museli se začít vrcet domů. Cestou nazpět, když
jsme opouštěli Chamonix, pomalu přestávalo pršet a začaly se trhat mraky z nichž vykukovali skály s ledovcem - no nádhera. "Spolujezdkyně" už
začala nervózně hučet, že musíme jet,
ale já ještě chvíli čekal až vykouknou vrcholky skal, abych dofotil "dvou gigovej film" - měl jsem ve forotě ještě 512-ku kartu. Zhruba v poledne
jsme se definitivně vydali na zpáteční cestu - zpět do Ugine, na dálnici do Annency. Z důvodu, pro nás nevýhodných, dálničních známek ve Švýcarsku
jsme objeli Švajc (Ženevu u jezera jsme viděli v dálce) po francouzské dálnici.
Přes Besancon a Muhlhouse do Německa - tam jsme vjížděli po více jak šesti hodinách návratu, zhruba ve 1/4 na 7 večer - a to v pondělí jsem měl
jít do práce ... Cesta probíhal vcelku v pohodě. Jeden řídil, druhej vzadu spal, a byl vzbuzen jen při velkym křížení dálnic, aby sme neodbočili
jinam. Zastavovalo se jen občas na jídlo, záchod a tankovat. To tankování jsme zmákli ráno v Albertville ještě při cestě do hor a pak někde ke
konci Francie.Celý Německo a jestě do úterý jsem jezdil na francouzskou naftu. Na jednom dálničním mýtnym jsme potkali maďarský auto s tranďákem.
Napadlo mě, že by to moch bejt známej Laszlo Revy - no a taky že jo! Jel z Angouleme domu.
U Baden-Badenu jsme přelezli přez 5.000km. Dál Karlsruhe, Heilbronn, Nürnberg, Erlangen.. Jeli jsme do 120km/h tak nějak jsme chtěli mít slušnou
spotřebu...
Ve 1/4 na 2 v noci jsme minuli Chemnitz a zhruba v 1/2 třetí jsme dorazili po 1257 km domů do Charvác - průměrnou rychlostí 90km/h od Mont Blancu
rovnou domu. Rychle jsem se prospal a běžel na sedmou do práce. Musím přiznat, že když jsem ráno seděl na za stolem, tak se ještě kolem mě
míhaly světla projíždějících aut a patníky z dálnice, ale brzo jsem to rozběhal.
A to už je všechno - bylo to moc fajn, sice trochu náročnější na přesuny - jako zastávky jsme museli volit jen to nejzajímavější, ale stálo ta za to
a hned bych jel znova.... Trochu statistiky - za celou dobu jsme propálili 354 l nafty s průměrnou spotřebou 6,5l - od toho je třeba odpočítat prvních
906km, kdy jsme táhli přívěs se sptřebou zhruba 8l - byl odhadem sice jen 350kg těžký, ale vyšší než auto. Dalších zhruba 120€ stály dálniční poplatky a
další necelou stovku jsme projedli a provstupenkovali...
Tady je mapa: každý den má jinou barvu, stejně jako barva textu
JK